Odinovo oko 3/47

1. prosince 2018 v 21:00 | D. V. Spudil |  Odinovo oko
3: První cesta
___Pak šel k jedné ze skříní, vytáhl klíč a ze zamčené zásuvky vyndal tři velké kovové náramky a rozdělil je mezi přítomné. "Nasaďte si je."
___"K čemu to slouží?" zajímal se David, ale pan Pešina zakroutil hlavou.
___"To se hned dozvíte, mládežníci," odpověděl a přes tvář mu přejel veselý uličnický úsměv.
Když měli všichni tři na předloktí neforemné a nepohodlné náramky, vynálezce přejel přes horní stranu ukazovákem, čímž patrně spustil přístroj, který byl uvnitř zabudovaný. "Říkám tomu Petrův klíč," prohlásil, a když viděl, že Pavel s Davidem zapnuli své klíče, dodal: "Pojďte za mnou," zamířil k nejbližšímu obrazu a... bylo to divné, ale jako by jeho plátno bylo jen závěsem mezi veřejemi-rámem obrazu, prolezl jím dovnitř.
___Pavel s Davidem se polekaně zastavili a okamžik stáli a jako zmražení zírali na místo, kde zmizel Pavlův otec. Ten ale za pár vteřin vystrčil hlavu - plátno malby se rozvlnilo jako vodní hladina - a znovu oba vyzval: "Notak, pojďte, nic to není."
___Zmateně doklopýtali k dílu, skrčili se a jeden po druhém se protáhli skrz. V první chvíli se jim tomu nechtělo uvěřit. Vše vypadalo jako na malbě. Stáli na mírně zarostlé louce, nalevo rostly tři břízy nahnuté k nim, vpravo rostl šípkový keř a asi padesát metrů před sebou měli začátek jehličnanového lesa. V trávě byly rozesety bleděmodré květy, jež nebylo možno přesněji určit, zda jde o pomněnky, rozrazily, nebo jiné květiny, jelikož byly namalované pouze poměrně nepřesně.
__Pavel se podíval na své ruce a leknutím vyjekl. I jeho ruce byly nyní malované. Podíval se na otce a na Davida. Oba vypadali, jako by je namaloval týž malíř, co maloval tuto krajinu. "To je mazec," neodpustil si. Jeho hlas zněl divně, jinak a tlumeně.
___Otec uhodl, nad čím asi přemýšlí a vysvětlil: "Domnívám se, že autor tohoto obrazu měl snad vrozenou vadu sluchu a nikdy v životě neslyšel určité frekvence, které sou běžnou součástí lidského hlasu a které ty normálně slyšíš. On si jich nepochybně ani nemohl být vědom, což se odrazilo na jeho obraze. Ty teď slyšíš to, co by asi slyšel on. Určité zvukové vlny tu zkrátka úplně chybí, a tak to zní neobvykle."
___"To je zvláštní."
___"Nevím to jistě, ale hádám, že to tak je, protože v ostatních obrazech, které sem navštívil, zvuky zněly víceméně běžně. Ale chcu ještě udělat nějaké další testy. Předpokládám, že až si vezmu do dalších obrazů svůj cleverbox, zjistím, že ve všech, nebo téměř ve všech úplně chybí neslyšitelné zvukové frekvence, které sou jinak běžnou součástí reálného světa." Chvíli mlčel. Všichni tři se dali pomalu směrem k lesu. "Tak mě napadá," zasmál se pak vynálezce, "že Bůh musí mít fakt děsně obrovské uši, když dokázal do našeho světa vytvořit i takové frekvence, co my dávno neslyšíme."
___Došli až pod krajní větve a tam se opět zastavili. Pavlův otec natáhl ruku a ulomil dvě dlouhé šišky a podal je mladíkům. "Čuchněte si," doporučil, "co cítíte?"
___Pavel si přiblížil šišku k nosu. Vůně ho překvapila podobně jako prve zvuk vlastní řeči, ale přišla mu povědomá. David si taky přičichl a zamyšleně odtušil: "To mi připomíná nějaké pití."
___Pan Pešina se usmíval, ale nic neříkal.
___"Jasně, nějakou lihovinu," doplnil Pavel.
___"No jo!" zvolal David a zvedl šišku jako pohár vítězů, "voní to jak borovička."
___Pan Pešina přikývl: "Ano. Ale sou to smrky. Malíř neměl úplně představu o tom, jaké sou vlastně ve skutečnosti krajiny, které maluje." Pokrčil rameny. "No, co byste čekali, je to celkem laciný obraz." Pak sáhl do zadní kapsy, vytáhl tužku a podal ji Davidovi. "Je důvod, proč sem sem pozval i vás, mladý pane, ale k tomu až pozdějš. Tohle je něco, co už vím. Nakreslete nám něco."
___David byl trochu překvapen tím příkazem a začal se rozhlížet, jestli někde není nějaká plocha, kam by mohl něco nakreslit. "Nemám papír," řekl nakonec.
___Pan Pešina si zkřížil ruce přes prsa a pobaveně ho sledoval a čekal, až na to sám přijde.
___"Ale..." začal David, "tohle je vlastně obraz." Natáhl ruku s tužkou, pohlédl na ni a váhavě udělal ve vzduchu kolečko. Hrot tužky za sebou nechal nakreslenou kružnici, která se začala po několika vteřinách rozpouštět, až úplně zmizela. David na to zíral s otevřenou pusou, a když kružnice docela zmizela, udělal čtverec. Chvíli kreslil obyčejné geometrické útvary, ale po několika pokusech se zamyslel a namaloval míč, rychle ho vzal do ruky a hodil ho po Pavlovi. Ten se lekl a chtěl míč chytit, ale než k němu doletěl, stačil se rozpustit. Poté David namaloval mouchu, ta s bzučením kousek poodletěla a také zmizela. "To je úžasné."
___"Myslím," přerušil ho Pavlův otec, "že kdyby tohle byl váš obraz, tyhle dokreslené věci by nemizely. Ale nedoporučoval bych vám do svých obrazů vstupovat."
___"Proč?" podivil se David.
___"To musíme teprve ověřit. A proto tu také ste. Namalujete nám nějaký podobný jednoduchý obraz a budeme spolu dělat pokusy."
___"A proč to nezkusíš na nějakém obraze, co by sis namaloval sám? Přece by to stačilo, nebo ne?" zajímal se Pavel.
___"No," zamnul si jeho otec bradu, "já jednak neumím malovat, ale především mám teorii, podle které by bylo velice nebezpečné vstupovat do svých vlastních obrazů," vysvětlil, "a s dovolením, já chci být u toho, je to můj vynález," dodal s úsměvem. "Pojďme, tady už nemáme, co nového zjistit." Vyrazil směrem, odkud přišli. I z této strany byl rám, ale nebyl v něm obraz ani okno vyhlížející do vyšší reality nýbrž jen zlatostříbrná vlnící se hladina vertikálního jezírka, za nímž byly matně znatelné obrysy vnějšího světa.
___Všichni tři se protáhli ven a tam se pan Pešina znovu obrátil na Davida: "Tedy jestli máš zájem se na tom podílet. Navrhuju ti to jako brigádu, něco by sis vydělal, byl bys něco jako můj pomocný laborant."
___David vyvalil oči: "To mi za to ještě chcete platit?"
___"Jen si nemysli, že se budeš nořit do báječných fikčních světů. Ty budeš malovat a zůstávat venku, nechci riskovat, že by sis ve svých obrazech ublížil - tedy jestli je ta moje teorie správná - a budu ti zadávat speciální úkoly ohledně těch obrazů. Tak? Plácnem si?" nastavil ruku.
___David dlouho neváhal, nabízené ruky se chopil a řekl: "To si pište, že jo."
___Pan Pešina se obrátil na svého syna a řekl se špatně předstíranou vážnou tváří: "A co se dá dělat? Malíř nejseš, navíc seš můj syn, co by sem ti dával další prachy ke kapesnému, tak co ti zbývá? Budeš se mnou lozit dovnitř a pozorovat jevy závislých realit."
___Pavel v první chvíli myslel, že přijde o všechnu zábavu, ale teď mohl radostí puknout: "Jako fakt, táto? No to je bomba!"
___Otec se krátce zasmál. Pak ale skutečně zvážněl a řekl tlumeným hlasem: "Chlapci. Ale žádám vás, abyste aspoň prozatím, než se rozhodneme, co dál s tímto objevem, zatím nikomu nic neříkali. Obávám se, že ve špatných rukou by takový vynález mohl nadělat dost škody. Zrovna mě napadá jeden kolega z patentového úřadu, co občas přijde do práce s takovými podivnými názorami na politiku, no, ale to vás nemusí trápit, vy o tomto objevu pouze pomlčte a radši ani mezi sebou o něm mimo tyto zdi nemluvte." Pak zamířil ke dveřím, ale zastavil se s rukou na klice, otočil se a řekl: "Tak, Davide, jak dlouho ti bude trvat namalovat pláň za hustého deště? Jenom za deště, nechcu žádnou bouřku. A nemusíš se s tím moc dělat, můžeš to klidně odfláknout, chápeš, jen potřebujeme zpracovat konkrétní fikční svět."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama