Kapitola 1/47

17. listopadu 2018 v 22:31 | D. V. Spudil |  Odinovo oko
Nebezpečí lži nespočívá v její odlišnosti od pravdy, nýbrž právě v jejich podobnosti a těžkosti rozlišení.
1: Pád
...doběhli až do poslední místnosti galerie, ale dveře do haly byly zamčené. David jimi vztekle zalomcoval; držely pevně. "Zatraceně!" ulevil si polohlasně.
___Na spojovací chodbě se rychle blížily kroky čtver nohou. S nimi se ozýval rozčilený Balův hlas udávající spěšné rozkazy. Nebylo úniku. Pavel s Davidem si vyměnili úzkostné pohledy. "Všecky sou tady nepoužitelné," řekl Pavel.
___"Ale jeden vybrat musíme," odpověděl David a zběsile se rozhlížel po obrazech.
___Najednou se zpoza rohu vynořila hlava prvního pronásledovatele, který okamžitě pálil. Minul jen o vlásek. V tu chvíli Pavel zatáhl Davida k nejbližšímu obrazu a prostrčil ho dovnitř. Sám ho hned následoval. Byla to některá ze studií mraků Johna Constabla.
___"Krucinál," řval David, snaže se přehlušit svist větru, "tos nemohl vybrat obraz, ve kterém se nerozprsknem o zem?" Vstoupili totiž do obrazu, který zachycoval nebe několik kilometrů nad zemí. Padali nepříjemně rychle skrz studené mraky a veškeré oblečení, již promáčené, nad nimi vlálo jako prapory za divoké vichřice.
___Pavel po pěti vteřinách překonal prvotní zděšení a zakřičel: "Dělej něco!"
___"Co jako?" vztekle odsekl David.
___"No ty seš přece malíř!"
___Vyletěli z mraků a hluboko pod sebou zahlédli kamenitá anglická blata. Oběma přátelům se sevřely žaludky úlekem. Každou vteřinou se země přibližovala a David se pokoušel neobratně vytáhnout z brašny, co se zmítala nad jeho hlavou, štětec a barvu. Pavel střídavě po něm a po zemi střílel očima a maně pádloval rukama ve vzduchu. Vše se odehrávalo bleskurychle. Již byli pouhých pět set metrů nad zemí a David konečně popadl štětec a bílou barvu. V panice se začal štětcem ohánět a domalovával do Constablova obrazu zmatené útvary. "To nestačí, uklidni se a maluj pořádně!" křičel Pavel a snažil se chytat Davidovy bílé chomáčky. Pád jen zpomalily a navíc - protože to nebyl Davidův obraz - brzy se rozpouštěly. Dvě stě metrů. Snad to bude jen pár zlomenin, proletělo Pavlovi hlavou, když se mu další Davidovy dočasné záchrany rozplynuly pod pažemi. Sto metrů. David nabral na štětec poctivou porci modré barvy a mrštil jím pod sebe. Štětec dopadl o něco dříve než oni a vytvořil ve správném místě malé jezírko. S hlasitým šplouchnutím dopadli do vody. Přežili.
___Ovšem neměli tak docela vyhráno. Jen co se dostali na hladinu, začala voda mizet, nahrazena hlínou a kamením. "No, aspoň že sme přežili," komentoval situaci Pavel, do půlky těla uvázlý v zemi. Pak se podíval na Davida a na celé kolo se rozesmál. "Vidím, že máš Británie tak akorát po krk," David byl totiž podstatně hlouběji a ze země, v niž se zpět proměnila voda jezírka, mu čouhala jen hlava.
___David znechuceně vyplivl bláto (neprozřetelně pod vodou otevřel ústa) a zabručel: "Ne, já jí mám plné zuby, a to sme tu teprv minutu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama