Můj život a cigarety

5. června 2018 v 13:53 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Můj život a cigarety
Tenkrát v Praze to bylo nejtěžší. Bydlel jsem na Švehlově koleji. V pokoji bylo nemožné regulovat topení, takže tam bylo vedro (a postel jsem měl hned u topení). Jediné řešení bylo v tom, že jsem měl celou noc otevřené okno. Hned vedle mého pokoje byl balkonek. Vždycky jsem špatně usínal, a tak nebylo výjimkou, že jsem začínal konečně zabírat kolem druhé hodiny ranní. Tutéž dobu si vybírali kuřáci, aby šli na balkonek, odkud mi šel jejich jedovatý dým rovnou oknem do mého pokoje.
Ráno jsem vstal a šel do školy. Ze Švehlovky jsem nejdřív jezdil metrem, ale když jsem zjistil, že pěšky je to jen o patnáct minut delší a nemusím se mačkat se spoustou lidí v metru (což je mně, rozenému vesničanovi, dost nepříjemné) začal jsem tedy chodit. Tak teda jdu: Ach jo, přede mnou jde kuřák. I když je ještě deset metrů daleko, už se musím dusit jeho kouřem. Popoběhnu, abych ho předešel. Situace se opakuje během cesty hned několikrát, přičemž někteří kuřáci šli stejným tempem jako já, a tak na Palackého náměstí, kde jsem měl školu, dobíhám úplně uhnaný a zbytečně brzy. Nejtěžší zkouška ale čeká: Na schodech a na celé terase před vchodovými dveřmi do budovy stává několik desítek kuřáků, kteří vyloženě brání ve vstupu. Nadechuji se a chci se zadrženým dechem proběhnout, ale stačí, aby pár kuřáků popošlo, a já musím hledat jinou cestu, abych se přes ně vůbec dovnitř dostal.
Na zpáteční cestě na kolej to bylo to samé, v noci to samé. Před vstupem do každé budovy armáda kuřáků, po cestě kamkoli armáda kuřáků. Po týdnu se vracím domů, celý šťastný, že budu dva dny na venkově bez kuřáků, ale ještě mě čeká cesta na nádraží, prostor nádraží - kde je kouření zakázáno, a přece se tam všude kouří - a pak v Kolíně, kde vystupuji, opět táž situace.
Kdo by se mi divil, že jsem studia v Praze nechal?
Teď studuji v Olomouci. Lidí míň, kuřáků míň, s Prahou se to vůbec nedá srovnávat. Ale kolem vstupů do všech univerzitních budov, kolem knihoven a kolem všech nádraží se dál prodírám davy kuřáků, dokonce i v místech, kde je kouření zakázano. Tyhle bestie vidí navíc celý svět jako popelník. Nedopalky všude kam se podívám, dým, kam se podívám, smrad všude. Chci trochu čerstvého vzuduchu? Jdu do parku. První, na koho tam narazím? Kuřák...
Budova naproti té, v níž bydlím, se opravuje. Co se dá dělat, je tam trochu hluku a všude je písek a kusy zaschlé malty. Ale vyjdu z budovy - hned u vchodu stojí dělník a kouří. Otevřít si přes den okno? Nemožné. I když jsem ve druhém patře, dělníci kouří často i na lešení, takže ten smrad se mi do pokoje dostane tak jako tak. Takže se probudím, v pokoji už mám vydýchaný vzduch, ale nemohu si okno otevřít. Řekněte mi: Kde mám žít, abych nebyl soustavně od rána do večera nucen dýchat kouř? Proč mi ničíte mé zdraví a proč mě nenecháte volně projít?
Ač uznávám, že když si vzpomenu na ten horor v Praze, jsem rád za to, co mám.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lúmenn Lúmenn | Web | 12. června 2018 v 14:34 | Reagovat

Běž do hospody. Tam je kouření zakázáno ;)

2 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 16. června 2018 v 0:13 | Reagovat

[1]: Máš tím na mysli trávit celý život, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce v hospodě? ;) Jestli ne, tak jak s tím pomůžu, když u vchodu do téměř jakékoliv hospody budu procházet dalším davem kuřáků?

3 Lillen Lillen | 24. června 2018 v 12:07 | Reagovat

Konečně to někdo sepsal. Už začínám být alergická na všechny ty řeči o svobodě - já si zvolila nekouřit, a pořád mě někdo nutí dýchat ten hnus... a ohání se tím, jak má právo... já mám taky právo, do háje :D

Děkuju, že to konečně někdo napsal!
PS: přeji hezký léto ;) =)

4 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 28. června 2018 v 13:46 | Reagovat

[3]: Dík :) I tobě!

5 Nikola Nikola | 13. července 2018 v 11:41 | Reagovat

I když je můj taťka taky kuřák, s tím, co jsem teď četla, naprosto souhlasím. Mně kuřáci taky vadí - vadí mi ten smrad... Nedělá mi dobře dokonce ani pohled na ty obrázky, které teď dávají na všechny krabičky. Nevím, proč je tam dávají, protože si myslím, že to kuřáky stejně neodradí...

6 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 31. července 2018 v 22:11 | Reagovat

[5]: ahoj, dík za návštěvu... každý kuřák v každé rodině mě mrzí...

7 Lucienne Lucienne | Web | 24. listopadu 2018 v 21:35 | Reagovat

Zjišťuji, že kromě lásky k poezii máme společné další tři věci.
1. Opravdu máloco nesnáším víc než cigarety.
2. Kdybych měla žít v Praze, asi bych zemřela. Rodiče chtěli, abych tam šla studovat vejšku, ale já odmítla. Místo Prahy jsem si vybrala radši...
3. Olomouc. :) Nádherná náhoda. :D Olomouc je skvělé nádherné město a nemusíš se prodírat dennodenně zástupy lidí na ulicích. Ale s těmi kuřáky máš pravdu. I u nás před fakultou jsou jich vždycky hloučky na schodech.
Pěkný článek. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama