Červená se line záře (čarodějnice)

12. prosince 2017 v 22:47 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Červená se line záře (čarodějnice)
Už jsem se dlouho nevěnoval něčemu vážnějšímu. A zrovna teď mám dojem, že se znovu mluví o čarodějnických procesech, tak toho využiju a vnesu do věci staronový pohled.
Je celkem zbytečné hádat se o tom, jestli je správné upálit člověka, ať už je nevinný, nebo proradný padouch a zloduch, ovšem i v dnešní době často narážím na nálady někoho upálit, či aspoň na něj vypálit z brokovnice. Proto věřím, že ty prý tak nepochopitelné procesy, bude nakonec možné pochopit.
Nejdříve tedy malá sonda do toho, co jsou zač ti čarodějníci, čarodějnice. Bylo by jen ztrátou času zabývat se dnešními romantickými představami o všemocných lidech, kteří jsou někdy dobří a někdy špatní. V dobách, kdy probíhaly čarodějnické procesy, byla představa bílé magie protimluv sám o sobě (upřímně řečeno, s tím bych taky souhlasil, že je to protimluv). Magie nemůže být bílá, protože nepochází od Boha. Od Boha pocházejí zázraky, o které tak nanejvýš může prorok úspěšně poprosit, avšak zázraky prorok sám nedělá. V případě magie na základě služby Ďáblu získává pro sebe určitou moc, a jelikož je ta moc od Ďábla, nemůže být dobrou.
Stručně shrnuto, (středověká) definice magie: Služba Ďáblu.
Ať už tedy věříme, že člověk na základě této služby temným silám získá jakousi magii, nebo si jen poklepeme na čelo, víme o čarodějníkovi jednu jistou věc: Vědomě slouží zlému.
I kdyby žádný Ďábel neexistoval, musíme usuzovat i na morální stránku člověka. Lze ho vůbec s něčím srovnat? Dobře, řekneme si, tak aspoň nikoho nevraždí. Je to ale relevantní námitka? Vrah může mít různé pohnutky ke svému extrémnímu činu: Nenávist, vášeň, strach, pomsta, touha po moci... Pohnutky čarodějníka: Prostě chce konat zlo, jelikož tím slouží Zlému; sem tam třeba i někoho zapíchne. Spíše mi z toho vyplývá, že být čarodějníkem je vůbec nejčernější provinění, jakého je člověk schopen, jelikož zlo je mu účelem, a ne pouhým prostředkem.
Jestli to platí o těch dnešních bláznech, kteří si hrají na čaroděje, nevím a nějak zásadně mě to nezajímá. Ale když si znovu uděláme sondu do minulosti 17. století (i jiných dob, kdy se č. procesy odehrávaly), musíme si uvědomit, že tehdy měli o křesťanství a o tom, co znamená čarodějnictví, tedy služba Ďáblu, všichni docela jasný pojem. Jestliže dokonce tehdy byl někdo natolik zvrácený, že chtěl konat zlo pro zlo samé, nelze pochybovat o tom, že byl svému okolí nebezpečný. Že z něj měli ostatní lidé tak velký strach, až se protivili i proti přikázání ,,Nezabiješ", to je sice smutné, ale celkem pochopitelné. Dnes by velká část společnosti stejně jednala se členem Islámského státu, a to ISIS není založen na cíleném konání zla, nýbrž ,,pouze" na zvráceném pojmu dobra (o co horší tedy musel být čarodějník).
Jinak je tomu s masovým pronásledováním čarodějnic? Není. Samozřejmě by bylo moc podivné, kdyby byť jen čtvrtina oněch upálených byla skutečně vinna, o tom bych sám pochyboval, ale co udělá součet davové paniky a několika nesmírně schopných a nesmírně zlých lidí (snad i čarodějníků?), kteří se posadí do inkvizitorského křesla, kam se nikdy neměli dostat, to už je srozumitelné. Tragické, ale srozumitelné.

Kam se z tohoto příběhu poděla ta zlá katolická církev? Nikam, nikdy v něm totiž nebyla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mechanickaokurka mechanickaokurka | E-mail | 13. prosince 2017 v 23:53 | Reagovat

Jenom takový postřeh od studenta historie - středověký člověk měl pěkný guláš v tom, jaký je rozdíl mezi magií a zázrakem. Hranice mezi světcem a čarodějníkem mohla být někdy nebezpečně tenká, velká část magických rituálů zahrnovala něco svěceného. Není se čemu divit, věřící seděl v kostele na mši, v úžasném, skoro nadpozemském prostoru, kněz mumlal něco nějakým podivným jazykem, kterému běžný člověk neměl šanci porozumět a z obyčejného chleba se najednou stalo vtělení Páně. Prostému člověku nikdo transsubstanciaci zřejmě moc nevysvětloval. Bylo to pro něj nejspíš prostě kouzlo. Ostatně docela populární teorie o vzniku sousloví "hokus pokus" je zkomolení "hoc est enim corpus meum". To nesmyslné zaříkávání má zřejmě celkově velkou inspiraci v běžnému lidu nesrozumitelné latině.

2 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 15. prosince 2017 v 13:09 | Reagovat

[1]: Jo, souhlasím, že tak dlouhé zdržování od možnosti sloužit mši v národním jazyce byla velká chyba. Ale mělo to i svůj logický důvod, který dnes vidíme u vzniků různých sekt: Někdo se začne učit hebrejsky a začne si pro sebe se svými chudými jazykovými dovednostmi překládat Bibli, když vtom ,,zjistí", že mu v tom vychází něco dost odlišného, a začne se tím řídit. Nedokonalé překlady stály v historii za celou řadou sekt, proto ta neochota vést mši v národním jazyce... Ale je fakt, že tahle liknavost způsobila spoustu nepříjemností.
Ovšem hranice mezi světcem a čarodějem tenká nebyla, dalo se to zjistit celkem snadno, jak dokázal sv. Filip Neri, patron humoru (abych nevypadal příliš sečtěle, mám to jen z filmu). Tehdy žila sestřička, která údajně ,,konala zázraky", instantně uzdravovala nemocné. Tak Filip šel za ní a poprosil ji, aby mu pomohla zout boty, že už je starý. Ona mu uraženě vynadala, že ona je svatá sestra a že mu nebude posluhovat... Když se sv. Filipa ptali, co si o jejích zázracích myslí, řekl, že v tak pyšné osobě není prostor pro velkou Boží milost, která činí zázraky.
Takže ano, možná pro běžného člověka to bylo nesrozumitelné, ale je velmi nepravděpodobné, aby si církev svaté považovala za čarodějníky, byť i to se v případě sv. Jany z Arku stalo :D (ale do jejího osudu hodně kecala politika, pokud vím).

3 Shadow Shadow | Web | 21. prosince 2017 v 15:10 | Reagovat

pekne receno

4 D. V. Spudil D. V. Spudil | 22. prosince 2017 v 23:44 | Reagovat

[3]: dík

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama