Prosinec 2017

Tlusté Vánoce

24. prosince 2017 v 14:00 | D. V. Spudil
Tlusté Vánoce
Jak to začalo... Narodil se Spasitel, na svět přinesl lásku, odpuštění, spásu, záchranu. Vánoční dárky k tomu dříve měly významově blíž, než je dnes zřejmé. V dobách, kdy zemědělství taktak stačilo člověka udržet při životě a kdy nějaký ten kvalitní zimník nebyl jen tak k dostání, totiž nové rukavice pod stromečkem byly skutečnou záchranou, která v nevytápěných chaloupkách dělila zdravé ruce od omrzlých.
A dnes? Snad o tom nikoho moc nenapadne uvažovat, ale fakt, že máme každý deset párů ponožek, dvě šály a lyžařskou bundu, není žádná samozřejmost. Jenže tady se už ten význam vánočních dárků začíná vytrácet. Vždyť my nic nepotřebujeme! Nebo snad myslíte, že věta "Potřebujeme teplou peřinu, jinak už tuhle zimu nepřežijeme" a věta "Potřebujeme nové křeslo, jinak si tuhle zimu pořádně neposedíme" mají stejný význam? Nepotřebujeme. Jsou lidé, kteří ale potřebují. A my jim potřebujeme pomoci. Potřebujeme rozbít svou sociální bublinu, ve které je střecha nad hlavou a jídlo pětkrát denně samozřejmostí, potřebujeme si připomenout, že nežijeme na světě sami, že nejsme sami.
John Calhoun při svých experimentech na myších ukázal, že život, v němž jsou všechny potřeby bez většího vynaloženého úsilí automaticky uspokojeny, ztrácí smysl (https://ifenomen.cz/veda/dokonaly-zivot-zabiji-experiment-ktery-prekvapil). V dnešní době se u lidí často objevuje podobné chování a stále ho přibývá (sociální fóbie, rozpad tradiční rodiny, celá řada dekadencí a sexuálních úchylek, které jsou v rozporu z možností předat své geny do další generace). Dr. Calhoun nabízí snadnou a patrně jedinou cestu ven: Soucit. Myši, které se v prvních generacích díky blahobytu extrémně přemnožily (jako dnes lidi), a pak začaly ztrácet zájem o své okolí a vůbec o předání svých genů, se v jednom z experimentů zachránily díky tomu, že k pítku pro vodu musely chodit jen po dvou (nastavené podmínky byly takové, že jedna myš musela zmáčknout tlačítko, aby se druhá mohla napít, čímž je Calhoun donutil, aby neztrácely kontakt s okolím).
Myslím proto, že je celkem zbytečné dávat si pod stromeček ,,hezké zbytečnosti", které nám nijak nepřipomínají spásný význam historických dárků a už vůbec ne spásný význam Kristova narození. Spíše si ho připomeneme zájmem o své okolí. Tvrzení, že Vánoce patří rodině, mi připadají tak trochu jako výmluva, proč přes den nevyrazit tam, kde někomu můžeme skutečně přinést záchranu. K rodině se stejně vrátíte večer...
Včera jsem cestoval vlakem, který hned za nádražím srazil sebevraha. Kvůli tomu jsme všichni museli přestoupit do jiného vlaku, který ten samý den o několik hodin dříve srazil jiného... Zvlášť o Vánocích, svátku lásky, protože láska přišla na svět, je třeba si připomínat, že nejsme sami, připomínat osamělým, že ani oni nejsou sami.
To všechno ne proto, že oni, chudáci, potřebují nás, kteří máme spořádaný život i peníze, nýbrž proto, že my potřebujeme je, soucit a láska k bližnímu je jediná naše naděje, jak se vyhnout degeneraci a naprostému nezájmu o život svůj i kohokoli jiného...
Nejhůře jsou na tom podle mého názoru tam, kde v posledních padesáti letech vzniká jakési nové obskurní Vánoční božstvo. Svatý Mikuláš, střídmý a štědrý patron námořníků, který si vytrpěl mnohé strasti v žaláři za pronásledování křesťanů ve 4. století, se jistě musí divit, co se s jeho zkomoleninou děje v Americe. Saint Nicolas > Santa Claus, prosím, bizarní jazyková změna nic moc není, ale že se se ztrátou jména ztratí i skutečná historická osoba, která se za tímto jménem skrývá, to už taková legrace není. A v USA začínají lidé skutečně věřit v pohanské božstvo, které sídlí na severním pólu (?!), má kolem sebe spoustu elfů a lítajících sobů, je tlusté, má supermoderní pohodlný kožich a všechno, nač si vzpomene. Santa Claus je symbolem západního egoismu, obžerství a naivní víry, že se mají všechna přání zásahem kouzelného proutku plnit a to že je ta pravá láska a pravé štěstí!

Prosímvás! Vánoce nejsou žádné svátky totální pohody v teple, s nacpaným pupkem, svařákem v pravačce a v levačce s dárkem, který jsme vlastně ani zas tak nechtěli a který za týden někam zahrabeme do té obrovské hromady věcí, které vlastníme, že se nám nevejdou do dvoupatrového domu (a že máte ,,jen" byt, to neznamená, že tahle slova nejsou o vás)... Vánoce jsou o spáse lidského rodu.

Červená se line záře (čarodějnice)

12. prosince 2017 v 22:47 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Červená se line záře (čarodějnice)
Už jsem se dlouho nevěnoval něčemu vážnějšímu. A zrovna teď mám dojem, že se znovu mluví o čarodějnických procesech, tak toho využiju a vnesu do věci staronový pohled.
Je celkem zbytečné hádat se o tom, jestli je správné upálit člověka, ať už je nevinný, nebo proradný padouch a zloduch, ovšem i v dnešní době často narážím na nálady někoho upálit, či aspoň na něj vypálit z brokovnice. Proto věřím, že ty prý tak nepochopitelné procesy, bude nakonec možné pochopit.
Nejdříve tedy malá sonda do toho, co jsou zač ti čarodějníci, čarodějnice. Bylo by jen ztrátou času zabývat se dnešními romantickými představami o všemocných lidech, kteří jsou někdy dobří a někdy špatní. V dobách, kdy probíhaly čarodějnické procesy, byla představa bílé magie protimluv sám o sobě (upřímně řečeno, s tím bych taky souhlasil, že je to protimluv). Magie nemůže být bílá, protože nepochází od Boha. Od Boha pocházejí zázraky, o které tak nanejvýš může prorok úspěšně poprosit, avšak zázraky prorok sám nedělá. V případě magie na základě služby Ďáblu získává pro sebe určitou moc, a jelikož je ta moc od Ďábla, nemůže být dobrou.
Stručně shrnuto, (středověká) definice magie: Služba Ďáblu.
Ať už tedy věříme, že člověk na základě této služby temným silám získá jakousi magii, nebo si jen poklepeme na čelo, víme o čarodějníkovi jednu jistou věc: Vědomě slouží zlému.
I kdyby žádný Ďábel neexistoval, musíme usuzovat i na morální stránku člověka. Lze ho vůbec s něčím srovnat? Dobře, řekneme si, tak aspoň nikoho nevraždí. Je to ale relevantní námitka? Vrah může mít různé pohnutky ke svému extrémnímu činu: Nenávist, vášeň, strach, pomsta, touha po moci... Pohnutky čarodějníka: Prostě chce konat zlo, jelikož tím slouží Zlému; sem tam třeba i někoho zapíchne. Spíše mi z toho vyplývá, že být čarodějníkem je vůbec nejčernější provinění, jakého je člověk schopen, jelikož zlo je mu účelem, a ne pouhým prostředkem.
Jestli to platí o těch dnešních bláznech, kteří si hrají na čaroděje, nevím a nějak zásadně mě to nezajímá. Ale když si znovu uděláme sondu do minulosti 17. století (i jiných dob, kdy se č. procesy odehrávaly), musíme si uvědomit, že tehdy měli o křesťanství a o tom, co znamená čarodějnictví, tedy služba Ďáblu, všichni docela jasný pojem. Jestliže dokonce tehdy byl někdo natolik zvrácený, že chtěl konat zlo pro zlo samé, nelze pochybovat o tom, že byl svému okolí nebezpečný. Že z něj měli ostatní lidé tak velký strach, až se protivili i proti přikázání ,,Nezabiješ", to je sice smutné, ale celkem pochopitelné. Dnes by velká část společnosti stejně jednala se členem Islámského státu, a to ISIS není založen na cíleném konání zla, nýbrž ,,pouze" na zvráceném pojmu dobra (o co horší tedy musel být čarodějník).
Jinak je tomu s masovým pronásledováním čarodějnic? Není. Samozřejmě by bylo moc podivné, kdyby byť jen čtvrtina oněch upálených byla skutečně vinna, o tom bych sám pochyboval, ale co udělá součet davové paniky a několika nesmírně schopných a nesmírně zlých lidí (snad i čarodějníků?), kteří se posadí do inkvizitorského křesla, kam se nikdy neměli dostat, to už je srozumitelné. Tragické, ale srozumitelné.

Kam se z tohoto příběhu poděla ta zlá katolická církev? Nikam, nikdy v něm totiž nebyla.