Vděčnost

14. listopadu 2017 v 10:13 | D. V. Spudil |  Divně psaná próza
Jsem nejchudší ze všech žebráků. Ani ten plášť, co mě halí, ani tato poslední věc, kterou musel mít každý chudák starého Říma, ani ten mi nepatří! Ani boty, ani střecha nad hlavou... Nic nemám, nic nevlastním, nic mi nepatří.
Jsem nejbohatší ze všech boháčů! Vše je mi dáno. I ten plášť, co mě halí, ta věc, kterou i největší chudák starého Říma musel mít, i ten plášť je mi jen tak půjčen. I ty boty jsou mi dány, aby má noha nenarazila na kámen, a střecha, aby mi nepršelo do čtení.
Vše je mi jen tak dáno a já nevím, jestli jsem nejchudší, či nejbohatší, když mám všeho dostatek, a nic není mé. Děkuji, děkuji, děkuji!
Směju se tak, až pláču, až pláču, že se už neumím dostatečně smát, kolik milosti se mi dostalo.
Copak aspoň já si patřím? Copak jsem pánem aspoň sebe sama? Kdeže! A přesto se dostávám, přesto mám i co na sebe, co do úst, co nad hlavu, co ke čtení, koho k povídání, koho k ruky podání.

Vemte si! Vemte si taky, vždyť dostáváte taky! Nemám nic, a dostávám vše, jsem nejchudší ze všech chudáků i nejbohatší ze všech boháčů, tak podívejte, jak báječně se mám, tak báječně, až pláču, že nedovedu být dost vděčný. Jako se blázni smějí, protože už nemohou víc plakat, tak pláču, že už se neumím víc smát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 und-his-reinette und-his-reinette | Web | 29. listopadu 2017 v 14:32 | Reagovat

Perfektné! Inak to neviem opísať!

Musím si postupne prečítať všetko, čo si tu zverejnil, lebo sa mi veľmi páči, ako píšeš! :-)

2 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 30. listopadu 2017 v 15:15 | Reagovat

[1]: To mi lichotíš až příliš ;) Vše ode mne není takové :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama