Parodické úvahy o lásce

24. listopadu 2017 v 0:46 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Parodické úvahy o lásce
V lecjakých okřídlených spojeních se říká cosi o tom, že láska je nemoc. Pojďme nad tím chvilku uvažovat, přestože je to hovadina.
Co když to je opravdu nemoc? Že nebyl objeven její virus nebo bakterie, které by to způsobovaly? Ještě aby jo, vždyť bakterie jsou strašně maličkaté a viry ještě menší! Není divu, že jsme si jich zatím nevšimli.
Za úvahu stojí i otázka symptomů. Každá nemoc má své symptomy, co vím. Zde by to bylo co? Nějaké city, nutkání dělat něco v cizím zájmu - tedy pokud chápeme lásku i ve smyslu caritas a ne jen eros - zdá se také, že tato bakterie nebo virus nějak lépe přežívá ve velkém množství, a tak nutí své hostitele, aby se drželi u sebe; to je důvod, proč neustále vyhledáváte blízkost tímto nakažených lidí.
Pokud uvažujeme o viditelnějších fyzických projevech, je zvláštní, že jeden z nich postihuje pouze ženy, a to utvoření zvláštního velkého puchýře v abdominální oblasti. Stejně jako jiné puchýře, i tento je z větší části naplněn tekutinou a navíc tzv. plodem, který má velký potenciál dále šířit infekci, totiž lásku, po svém vypuzení, tzv. porodu.
Co ještě víme o všech živých organismech včetně mikroorganismů a co bychom tedy ještě měli hledat u lásky? Správně! Druhové rozlišení. Jako máte ptačí chřipku, prasečí chřipku, nebo třeba španělskou chřipku, také máme více druhů lásky: Bylo by třeba každý druh důkladně prozkoumat, ale lze usuzovat např. na lásku rodinnou, lásku manželskou, lásku novomanželskou (kterýžto termín může být však matoucí, jelikož člověka často postihuje ještě před manželstvím a mnohdy přetrvává až do doby, kdy u jiných jedinců běžně konstatujeme lásku manželskou), lásku mezi přáteli, lásku k chudým etc. etc.
Je-li láska opravdu nemoc, pokaždé, když jedeme někomu na svatbu, jedeme vlastně do centra epidemie a myslím, že se tehdy snad nejvíce vystavujeme nebezpečí nákazy.
Někteří dřívější výzkumníci se domnívali, že mezi zmiňované druhy lásky patří mj. i tzv. sebeláska. Nejnovější experimenty však prokázaly, že tato nemoc má velmi odlišné projevy od všech ostatních druhů čeledi láskovitých, že jsme jí museli vyčlenit čeleď vlastní (mimochodem nejsem biolog, tak omluvte případné motání těchto termínů). Především jde o to, že při lásce běžně zájem napadené osoby směřuje ven, na jiné osoby, kdežto při sebelásce se tento zájem obrací dovnitř.
Další experimenty týkající se sebelásky přinesly velice překvapivý výsledek, a to, že ač zájem napadené osoby jejím působením směřuje na ni samotnou, ani v nejmenším to nepomáhá jejímu zachování, či dokonce zlepšení. Jakousi zvláštní shodou paradoxů působí tato sebeláska na hostitelovu psychiku sebedestruktivně, což některé výzkumné pracovníky vede k názoru, že by bylo třeba ji nazvat jinak.
Je tady pak také otázka, o jak závažné onemocnění jde. Rýma člověka dehydratuje a ztěžuje mu dýchání, kostižer žere kosti, rakovina zabíjí. Co tedy dělá láska?
Přestože se především pod vlivem pavědeckého romantismu často uvažuje o žalu z lásky, někdy dokonce smrti z lásky, nebyly výsledky těchto experimentů dostatečně důkladně zpracovány a jsou tudíž neprůkazné. Máme za to, že byly skutečně mylné, jelikož přece víme, že hlavním projevem lásky je orientace na druhé osoby, nikoli na sebe. Nedávalo by tedy smysl, aby takový člověk mohl příliš brát ohledy na vlastní bolest; musíme tím pádem předpokládat, že případný tzv. lásky žel (odborně zvaný vulnus amori) byl způsoben sebeláskou, která přebývala ve stejné osobě napadené již láskou skutečnou. Tato sebeláska pak měla za následek postupnou orientaci na svou vlastní bolest a následné zhroucení hostitele.
Ještě je třeba lépe obhájit teorii o tom, že láska nepůsobí vulnus amoris a že jej ani působit nemůže: Jak ukazují mnohaleté experimenty, člověk je naprosto neschopen učinit se šťastným. V jeho moci je pouze učinit šťastným jiné lidi, což samo o sobě zpětně působí na subjekt, který se pak také stává šťastným (ověřeno např. v experimentu, který probíhal od 21. 3. 2012 do 24. 11. 2017 na více místech ČR).
Jak již bylo naznačeno výše, láska způsobila právě takovéto chování u všech pokusných objektů, které jsme za přirozených podmínek (laboratorně vytvořených) nakazili láskou - přestávali se starat o to, aby našli své štěstí, a začali ho hledat pro ostatní. To se zpravidla dařilo a mělo to zmíněný zpětný účinek na štěstí pokusných objektů. Nedařilo se to však ve všech případech (učinit druhého šťastným), ale překvapivě negativní účinek se buď nedostavil vůbec, nebo ve značně oslabené míře.
S výzkumným týmem jsme proto museli konstatovat jakousi obecnou lásku (s prozatímním odborným termínem amor X, než bude lépe prozkoumána), jejímž projevem je orientace nikoliv na konkrétní druhé osoby, nýbrž na kteroukoliv druhou osobu, o jejíž štěstí pak objekt měl usilovat, a tím pádem na pokusné objekty pozitivně působila obecná míra štěstí kolem nich, bez ohledu na to, jestli se zcela zdařilo na jimi vybraných cílech.

Závěr: Je tedy patrné, že láska nemá negativní projevy, ba je dokonce člověku prospěšná a s člověkem žije v jakési symbióze, což člověka posouvá o mnoho blíže lišejníkům, než jsme se kdy domnívali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lillen Lillen | 25. listopadu 2017 v 10:51 | Reagovat

Tohle je povedenééé!

Ať je Láska s tebou ve všem, co děláš. :)

2 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 13:50 | Reagovat

[1]: Ahoj,
dík, nojo, baví mě si z věcí dělat srandu takovým způsobem, že nakonec z toho vzejde i něco, co stojí za zamyšlení :)

3 und-his-reinette und-his-reinette | Web | 26. listopadu 2017 v 1:06 | Reagovat

Parádny článok!
Už len ten nadpis ma zaujal a potom samotný článok - fakt geniálne napísané! ;-)

4 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 28. listopadu 2017 v 21:43 | Reagovat

[3]: díky, prima, koukám, že mám mezinárodní úspěch :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama