Dumka o umění

9. listopadu 2017 v 22:46 | D. V. Spudil |  Bokem
Dumka o současném výtvarném, hudebním a literárním umění
(pozn.: v literární terminologii je dumka druh básně; zde je to však myšleno obecněji)
Můj nedávný rozhovor se sestřenkou přes koleno mě inspiroval k určitým nápadům a závěrům o abstraktním umění. Ona je vystudovaná muzikoložka a jako taková je jedna z mála lidí, se kterými si mohu čas od času konečně pořádně popovídat o hudbě (ne že bych byl sám v hudbě tak vzdělaný, ale mám k ní dost specifický přístup a debaty o novém albu Lady Gaga mě vážně dvakrát nepotěší).
Naposledy jsem se od ní (té sestřenky přes koleno, dále jen SPK, haha) doslechl, co si ne úplně ke své spokojenosti párkrát vyslechla na jednom hudebním festivalu spravovaným její bývalou katedrou. Hudební experiment se ,,konečně" dostal do fáze, kde už dávno byla literatura a kde už dávno - a pořád ještě - je výtvarné umění. Experimentování se stává účelem, hledání nových způsobů, jak vyluzovat nové a nové zvuky a jak jinak hrát na hudební nástroje. (Mimochodem mluvím o soudobé vážné hudbě; to, že někdo při rockovém koncertě vytáhne kazoo není žádný experiment.) Napsat skladbu pro domácí spotřebiče (mixery, žehličky, varné konvice atp.) už tu bylo taky. Experiment zajímavý a mě to obvykle alespoň na chvilku pobaví, ale mé SPK, která takových experimentálních skladeb vyslechla už hromady, musím dát za pravdu, že jako cíl to je málo. Dokud si na to nepostěžovala, asi bych si to neuvědomil, ale je fakt, že takovýto experiment, který je vlastně hudební verzí malířské abstrakce (ke které se dostanu za chvíli) má být jen něco, co ozvláštní naši starou známou hudbu: Nemůžeme tvořit přece umění takovým způsobem, že ho naprosto odtrhneme od reality.
To už mluvím o hudbě i výtvarném umění. Začíná to být alibismus: ,,Děláme experiment, to jest to nejvyšší umění, protože nás to žene vpřed. Vám se to nelíbí jen proto, že tomu nerozumíte." A už jsme v místech, kde může takové ,,vysoké" umění dělat kdokoliv, protože tohle ve skutečnosti umění není. Dokonce tenhle přístup ani nemůže umění nijak posouvat. -> Posun, vývoj totiž nejsme schopni pochytit, pokud není kontinuální, souvislý. Jestliže začneme najednou malovat ryze abstraktní obrazy, které nemají nějakou znatelnou (podle mě dokonce většinovou) složku odpovídající realitě, popř. akordům a tónům, nemůžeme v takovém umění bez návaznosti na ostatní spatřovat nic, čemu bychom skutečně rozuměli a v čem bychom mohli to umění spatřovat, čím ho poměřovat.
Mark Rothko, jeden z nejslavnějších amerických malířů (známý svými obdélníky) minulého století, prý prohlásil, že kdo se před jeho obrazy nerozpláče, nepochopil je. Tak tomuhle říkám alibismus... Nejenže něco tak silného v obdélnících vidět nelze, ale on navíc takto manipulativně přecenil své obrazy, že postrašil všechny své případné kritiky, že ze sebe udělají hlupáky, když přiznají, že jim na jeho obdélnících nepřipadá nic zajímavého, natožpak smutného. Naštěstí nejsem výtvarný kritik, takže si můžu dovolit otevřeně tvrdit, že nic takového v Rothkových obrazech prostě není a že se strašně přeceňují. (I když se mi docela líbí.)
Na druhou stranu bych ale byl přespříliš přísný, kdybych řekl, že stejné obrazy nám nechává natěrač v pokoji, když dává na stěnu vzorky barvy, z nichž si pak jednu barvu vybereme pro celý pokoj - no, trochu se to tomu může blížit, ale to není to, co si o abstrakci myslím! (Dokonce si to ani nemyslím o Rothkových obrazech.)
Je to stejné v hudební i ve výtvarné abstrakci: Jestliže s její pomocí pouze ozvláštníme reálný hudební nebo výtvarný obraz, pak skutečně umění obohacujeme a posouváme vpřed. Abstrakce i hudební experiment jsou skutečně přínosem, ale musejí se správně použít a skloubit s něčím, co je přístupné i lidem vně naší hlavy.
V literatuře tato nežádoucí fáze bezbřehých experimentů skončila velice záhy - dadaisté příliš dlouho nestříhali své básně z novin a neskládali slova v náhodném pořadí příliš dlouho, stejně jako někteří surrealisté nepsali příliš dlouho podivným, i jim nesrozumitelným jazykem. Knihu plnou nesmyslů, kterým tak nanejvýš může rozumět jen autor (a ani on kolikrát ne), takovou knihu chce mít doma v knihovně mnohem méně lidí, než kolik jich chce mít na stěně obraz, kterému nerozumí.
Dalo by se říci, že literatura měla to štěstí, že se velmi záhy ukázalo, jak slepou vývojovou uličkou bezbřehá abstrakce je. Díky tomu ji mohla překonat a vstřebat do sebe, takže se i v naprosto srozumitelném dobrodružném románu setkáváme s jazykovou hrou a sem tam nějakou naprosto nesmyslnou větou - ale je to jen maličké ozvláštnění, které umění vždy posouvá. Nesmí ho posouvat příliš, aby jeho vývoj nepřetrhl.
Expresionističtí a surrealističtí malíři si v mnohých případech ještě drželi základní kontury reality na svých obrazech. Ve Výkřiku Eduarda Muncha, v obrazech Salvadora Dalího, nebo dokonce v některých skladbách Aloise Háby vidíme, že tu stojí postava na mostě, byť má nelidskou tvář a nebe je červené, nebo toto je žirafa, přestože hoří a z krku má šuplíky, nebo že toto je melodie a tu akord, byť Hábovy písně měly místo půltónů i čtvrttóny i menší intervaly. Ale experimentu by mělo být méně než toho známého, abychom se nedostávali do takových absurdností, jejichž kvalitu umělec nedokáže obhájit jinak než slovy: ,,To jen proto, že tomu nerozumíte."

Experiment má být prostředek, nikoli cíl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 und-his-reinette und-his-reinette | Web | 1. prosince 2017 v 9:34 | Reagovat

Zaujímavý článok!
Ja osobne mám najradšej umenie, ktoré pochopím na prvý raz, či už sa jedná o obraz alebo pieseň :D Potom mám z toho silnejší citový zážitok a podľa mňa je umenie o tom, aby to pohlo tvojimi citmi... Aspoň u mňa je to tak :-)

2 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 2. prosince 2017 v 0:41 | Reagovat

[1]: no... asi by se dalo říct, že nějak se napoprvé umění pochopit musí, jinak by nebylo přijato, kdyby k němu člověk už poprvé neměl nějaké rozumění, ale osobně bych byl dost nerad, kdyby toto první rozumění mělo být vše, co se z toho dá dostat... takové umění mi nestačí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama