Leden 2017

Diskuse 1

29. ledna 2017 v 23:36 | D. V. Spudil |  Diskuse
Diskuse 1

Rozhodl jsem se založit tuto rubriku, protože mám občas dojem, že blog je místem, kam autor vychrlí to, co chce říct, a nestará se o to, co si o tom kdo myslí. Vedla mě k tomu určitá stručná historka, již jsem nedávno vyslechl na jednom pohřbu, o dvou starých pánech, kteří se jednou za čas sejdou, mluví oba současně, vůbec se vzájemně neposlouchají a odcházejí s pocitem, jak si krásně popovídali.

Jako první námět k diskuzi mi to přijde celkem dostatečné. Co si o tom myslíte? Máte dojem, že tak jedná čím dál tím víc lidí? Nebo k tomu přistupujete tak, že na blog se zkrátka přidávají různé názory na věc a autor si tam jen utřiďuje myšlenky, aby pak o to lépe mohl komunikovat se skutečným světem?

Šestá postmoderní lež

26. ledna 2017 v 14:13 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Návratky k pravdě 6, šestá postmoderní lež

Postmoderní lež č. 6: ,,Dobro je jen soustava zákonů, kterou jen vymyslel někdo o nic povolanější než já. (Proto si budu dělat, co chci, a bude to stejně dobré.)"
Tuto myšlenku jsem vyčetl z novely Nícení od Ivany Myškové. Sám Nícení považuji za umělecky relativně zdařené dílo, ale vyčítám mu postmodernismus (slibuji, že v příštím článku popíšu, co je pro mě podmínkou dobré knihy, aby toto bylo srozumitelnější).
Ještě se k této lži často dodává argument nevyspělosti našich starých předků - vždyť oni ani nedokázali vynalézt iPhone, jak nám oni mohou určovat, co je dobro a co ne? Ty jejich dobré mravy jsou přežitek, patří do muzea.
(Jen tak se nabízí provokativní otázka: ,,A vy snad iPhone dokážete vymyslet?")
Občas slýchám krásnou myšlenku, ke které teď odbočím. V nebi se najdou všechny druhy hříchů kromě pýchy. V pekle se najdou všechny druhy ctností kromě pokory.
Teď jak vyřešit ten bludný kruh, že pokora - kterou nám za ctnost vyměřili dávní předci - je skutečně ctnost a že to dokazuje omyl postmodernistů, když říkají, že oni jsou lepší než předci... Řeknu totiž, že pýcha předchází pád, a oni na to, že to mi pouze vtloukli do hlavy ti hloupí předci. No. Nic, asi musím ustoupit před moudrostí druhých. Ale ne postmodernistů, nýbrž předků. To je vše. Zkušenosti, co byste chtěli za další argument? Je to statistická pravda. Pýcha skutečně předchází pád. I když to někdy trvá.
Dobrá, tak je třeba pokora. Je to ale dost, abychom mohli říct, že nepokorný člověk nemůže vymyslet lepší zákon?
Máme dva modely: 1) Pokorný člověk vytváří zákon. 2) Pyšný člověk vytváří zákon. 1) Pokorný člověk si je vědom své omezenosti. 2) Pyšný člověk se cítí neomezený - no není on úžasný? 1) Pokorný člověk myslí na druhé. 2) Pyšný člověk je přece úžasný! Proč by myslel na druhé? 1) Pokorný člověk přijme Boží zákon / sám vytvoří zákon, který bere v potaz všechny lidi a jejich dobro. 2) Pyšný člověk je sám zákon. Co řekne, je zákon. Co se mu hodí, je zákon.
Vědomí vlastní maličkosti je věc, která je pro dobrý život velice důležitá, a jestliže chce někdo tvrdit, že si může dělat, co se mu zlíbí, pak se plete. Protože pokud je člověk někdy pyšný, automaticky se v tom mýlí. Všichni jsme malí.

Proto neříkejte, že vymyslíte lepší zákon, než jaký tu fungoval po staletí. Snad nějakou formulaci. Snad nějaké upřesnění. Ale se štěstím. Ne tím, že jste lepší než ti, co tu byli před námi. Protože nejste. Nejsme.

Pátá postmoderní lež

18. ledna 2017 v 23:19 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Návraty k pravdě 5, pátá postmoderní lež
Postmoderní lež č. 5:,,Sen je důležitější než skutečnost." (Zas nám tu překáží ten zpráchnivělý romantismus. Zde jen vidíme jeden z důvodů, proč tvrdím, že romantismus neskončil a že postmodernismus je pouze další z mnoha jeho modifikací.)
Jak vám to říct? Sny - ty, které si vysníme sami - jsou jistě krásné a alespoň v oněch představách jsou ,,lepší" než skutečnost, ale problém je v tom, že ve snech nežijeme. Sny jsou jen myšlenky. My jsme v realitě, ne ve snech. Když na nás padá skála, nemůžeme si vysnít klidnou pláž někde v Karibiku a zachránit se tím, skála nás zabije. Obecně skutečnost nás zabije, jestliže ji budeme přehlížet a tvářit se, že není, že jsou jen naše sny.
O to už se pokoušeli první romantici. A jak skončili? O to se pokoušeli i druzí romantici, dekadenti. A jak skončili? Když se kdokoliv snaží stále utíkat do světa snů před tou strašnou a krutou realitou, skutečnost ho vždycky dohoní. A pak ho zničí.
To si pamatujte: Útěk před zlou realitou naprosto znemožňuje únik z ní. Jediný možný únik ze zlé reality je postavit se jí, čelit jí a změnit ji.
Jistě, sny jsou krásné. Ale vždy se budete trápit, když je neuskutečníte. Dokud nejsou skutečností, nejsou nic. Tak ukažte, že vaše sny jsou k něčemu, ukažte, že právě vy a ne jiní máte nejlepší představu o ideálním světě, zrealizujte ji. A jestli se vám to nepovede, neříkejte, že ve vašich snech to fungovalo a že jsou proto sny lepší. Nejsou! Protože vám evidentně lhaly. Protože jste se spletli.
Až jestli podle snů vytvoříte něco krásného a dobrého, ukáže se, že děláte dobře. Ale ne tím, že jste o tom snili, nýbrž tím, že jste to převedli do skutečnosti.
Jistě, skutečnost je těžká a ošklivá, ale bude o to horší, jestli jí nebudete čelit, jestli na ni zanevřete.

Stydím se, že jsem kdysi do své první knížky (Osud prostých očí) napsal, že skutečnost se přeceňuje (snad mě ospravedlňuje alespoň to, že jsem byl ještě v pubertě). Ne. Skutečnost se strašně, strašlivě podceňuje. Co se tady přeceňuje, jsou sny. A postmodernisté jsou jen další z mnoha romantiků, kteří si jejich váhu nalhávají.

3. a 4. postmoderní lež

11. ledna 2017 v 17:23 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Návraty k pravdě 4, třetí a čtvrtá postmoderní lež
Postmoderní lež č. 3 (a 4): Všechny ideologie světa nakonec vedly k tomu největšímu zlu, ve jménu krásných zítřků (Boha etc.) byla napáchána největší zvěrstva, proto nevěříme, že existují "velké příběhy", a ani je nehledáme, abychom skrze ně nemanipulovali s lidmi, a tak raději užijeme postupů nižších forem umění, abychom se takovým věcem vyhnuli. Zkráceno, nemanipulujeme.
Tato lež má dvě části, proto její vyvracení také rozdělím.
Nejprve jen stručně k první části: "Ve jménu Boha se napáchalo nejvíce zla." Vybral jsem pouze odporování postmodernismu z půdy křesťanství, protože souhlasím s tím, že většina jiných ideologií (ne všechny) vedly ke zlu (no jistě, obhajovat např. komunismus by bylo na pováženou). Jestliže postmodernisté vztahují tuto první část i na křesťanství (ne všichni to dělají), musím to opět označit za lež.
Je to běžná výtka víře: Co křížové výpravy? Pálení tzv. čarodějnic? Odpověď: Jestli si myslíte, že by se to bez křesťanství nedělo, mýlíte se. Mýlíte se dokonce, i pokud si myslíte, že je to věc křesťanství. Ona totiž není. Je jasně psáno: "Nezabiješ." Není psáno: "Nezabiješ, pokud to není čarodějnice, muslim, kacíř..." Je tam jen nezabiješ a tečka. Kdo zabil "ve jménu křesťanství", lhal. Tedy nemohlo to být kvůli křesťanství. Ergo ve jménu "této ideologie" se zvěrstva neděla.
K oné druhé části této postmoderní lži: "Nemanipulujeme."
Je to vlastně čtvrtá samostatná lež, která si za motivaci bere onu třetí. V delší verzi této lži jsem napsal, že za účelem vyhnout se manipulaci s lidmi se postmodernisté (mluvím o spisovatelích) často rozhodnou vyhýbat se "vyšším" věcem a věnují se pak raději věcem "nižším", užívají postupů brakových žánrů, postupů béčkových detektivek, sci-fi, porna atp.
Není možné, aby se alespoň někomu z nás u tohoto nevybavilo slovní spojení "chléb a hry", geniální laciná páka antických římských císařů, jak ovládnout masy. Vždyť je to to samé! Vždyť právě ony nižší žánry jsou to, co zajímá nejvíc lidí, nejvíc těch průměrných až podprůměrných, kteří nepotřebují nic náročného, jen se chtějí pobavit a o nic se nestarat. Sci-fi přece všichni průměrní milují - no řekněte, kolik znáte lidí, kteří neviděli jediný díl Star Wars? (Já říkám, že je to blbost o ničem, a stejně jsem je viděl všechny.) Detektivky přece čte a sleduje z průměrných lidí také téměř každý. A co teprve když dojde na erotiku - všichni přece dobře víme, že je to proslulá ženská zbraň a jeden vůbec z nejúčinnějších způsobů, jak s mužem manipulovat - a kdo si všiml, jak byla populární kniha 50 odstínů šedi (ten výsměch literatuře), musí usoudit, že i se ženami se skrze erotiku dá manipulovat velice dobře.

Tak jaképak vyhýbání se manipulaci? To postmodernisté jsou ti největší manipulátoři ze všech spisovatelů, kteří na svět přišli. Vždyť využívají v každém člověku to nejobyčejnější a nejobecnější, jeho lenost, jeho agresivitu a jeho pudy. Že postmodernismus nechce manipulovat, je sprostá, bohapustá lež.

Druhá postmoderní lež

4. ledna 2017 v 22:03 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Návraty k pravdě 3, druhá postmoderní lež
Postmoderní lež č. 2 zní: "Uznáváme pluralitu pravd, jsme nezaujatí, jsme objektivní."
Vážení, nezaujatý je kámen, ale ne člověk. Pro člověka to není možné. Hraná nezaujatost je jen další lež postmodernistů, aby mohli hned navázat slovy: "A vy máte tu svou subjektivní pravdu a jste strašně zaujatí a říkáte to špatně. Mýlíte se." Mezi řádky říkají, a já za ně dodávám, co dalšího by mohli říct: "Vy máte subjektivní pravdu, ale pravd je mnoho, což říkáme my a je to jediná objektivní pravda." A že za tím si stojí, je zřejmé ze všech postmodernistických děl; vždyť je to jeden ze základů postmodernismu. Ejhle, tak najednou ale nějaká objektivní pravda je. Ale jen pro ně, aby mohli shodit "to vaše", "to zlé zaujaté" tvrzení, že pravda je jen jedna.
Tak obviňováním protistrany ze zaujatosti si chrání svoje vylhané území, které jediné je správné, protože se tváří, že právě na tom území má pravdu úplně každý a každý tam může být šťastný. Tedy pardon... vlastně kromě těch zatracených logiků, kteří dvě odporující se pravdy vedle sebe nesnesou, křesťanů, kteří nemají jiného boha než Boha (a který jediný je pravda), muslimů, kteří nemají jiného boha než Alláha, nacistů, kteří nesnesou cizáky (ale čert to vem, protože nacisti jsou přece ti špatní), komunistů, kteří neuznají pravdu křesťanů, a vlastně kromě všech, kdo nejsou postmodernisté a netáhnou s nimi za jeden imaginární provaz tam, kam zrovna postmodernisté táhnout potřebují... třeba do háje.

Tak, milí postmodernisté, kam se poděla vaše nezaujatost? Vaše liberální uznání jiných "pravd"? Stejně to všechno děláte kvůli penězům, kvůli tamté roštěnce nebo kvůli tamtomu kořenovi, kvůli slávě, kvůli své pýše, kvůli čemukoli, pro co jste zaujatí a zaslepení a nevidíte, že jste si vylhali cestu nikam.
(pokračování příště... nebojte, mám připravených ještě několik postmoderních lží)