Návraty k pravdě

5. září 2016 v 15:07 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Návraty k pravdě aneb pravdoláskaři, sluníčkáři a podobná sebranka
Ač jsem se tomuto již vícekrát věnoval, musím se vyjádřit k jistým slovům, která dnes slýchám z mnoha úst a přes pomoc slovníků, vysvětlení, jasných zasazení do kontextu apod. jim nejsem schopen porozumět. Nejde ani tak o to, chápat význam, jako spíš o to, chápat, jak někdo může něco takového vyslovit.
Vše je to o tom samém. Jak je dnešní společnost pohodlná a blazeovaná ve svém luxusu, přestává si vážit toho všeho, čeho má zdánlivě nadbytek. Ideje cti se stávají terčem uštěpačných poznámek a posměšků. A vznikají slova, která se takovému puritánovi, jako jsem já, sice vyslovují lépe než vulgarismy, ale přesto je pro mne jejich existence o mnoho hůře pochopitelná.
Kdo je to tedy sluníčkář? Člověk, který se snaží chovat se ohleduplně ke všem, dokonce i k těm, od nichž mu podle názoru jiných hrozí nebezpečí. Má se vyznačovat naivní vírou v dobro v každém člověku, která je až absurdní a může způsobit až záhubu takovéhoto ,,sluníčkáře".
Dobrá, pochopitelné je to z hlediska strachu z cizího. Ti, kdo užívají slovo sluníčkář jako nadávku, ho užívají jako svou zbraň proti něčemu, čeho se bojí, co je podle nich ohrožuje.
Ale přesto mnohdy obtěžkávají slovo sluníčkář ještě dalším negativním významem, jejž absolutně nemůže unést. Sluníčkář se tak mnohdy stane až rakovinou společnosti, úmyslným ničitelem tradičních hodnot (někdy dodáno dokonce ničitelem tradičních křesťanských hodnot), nepřítelem. Ovšem jaké ty hodnoty, jež sluníčkář údajně ničí, jsou? Co třeba takové milosrdenství, jež má být jedním z nejpevnějších pilířů každé zdravé společnosti?
Nechávám to pro chvíli být. Chápu negativní významy sluníčkáře jako ryze motivované strachem. Co je o mnoho hůře pochopitelné, je užití slova pravdoláskař.
Je o něco starší než sluníčkář a má ho tak trochu na svědomí Havel, který říkal, že pravda a láska musí vždy zvítězit nad lží a nenávistí. Od toho však odhlédněme, protože tohle slovo - byť jen částečně - přesahuje oblast těch, kdo chtějí pomluvit Havlovce.
Kdo je to tedy pravdoláskař? To je mnohem snazší než sluníčkář. Jednoduše ten, kdo prosazuje hodnoty pravdy a lásky. A tady je ten kámen úrazu mého chápání. Sluníčkář se stává negativním, protože jsou lidé zbabělci. To je nehezká vlastnost, ale pochopitelná. Ale je-li pravdoláskař jako bojovník za pravdu a lásku pro někoho nepřítelem, ten někdo zase musí být nepřítelem pravdy a lásky, do kteréžto situace se staví sám svým negativně myšleným výrokem ,,pravdoláskař". Jak to tedy může někdo říct? Je to pro mě stejně nepochopitelné, jako by někdo otevřeně řekl, že je špatné být dobrý. Je to natolik evidentní rozpor, že slovo pravdoláskař přece nemůže vyslovit morální člověk! Tvrdím tedy, že kdokoliv kohokoliv nazve pravdoláskařem (a myslí to zle), je špatný.

Teď už jen chybí, aby se to vše zobecnilo a ještě vznikla pomluva se slovním základem ,,čest". A třeba proč rovnou nepoužít již existující slovo ,,poctivec", které se už beztak sem tam užije v negativním významu? Takže takhle vy mluvíte, a i tak tvrdíte, že je třeba bránit naši ,,správnou" tradiční stranu před (jakoukoliv) hrozbou? Nebylo by snad lepší, aby nás všechny smetla další potopa světa?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 m. m. | E-mail | Web | 5. září 2016 v 16:10 | Reagovat

Já si ty dva termíny vždycky tak nějak spojovala, je zvláštní se zamyslet nad tím, že má každý jiný význam. Vždycky mi přišlo, že oba mají ten stejný hanlivý význam "naivka". Jako že každý, kdo se snaží vidět v druhých dobro a pořád se usmívá, musí být nekonečně naivní nebo naprostý idiot. Což o to, zkušenost s podobným typem lidí je bohužel většinou právě taková, že to tak vyzní. Ale stejně ty termíny vůbec nepoužívám. Pokud někdo svou vírou v dobro neškodí společnosti, naopak třeba pomáhá, tak proč bych mu to měla brát? A většina z nás by se od takových lidí stejně mohla učit, škarohlídství taky není zrovna sexy. Asi jde o to najít ten střed, kdy je člověk fakt realista a nevidí věci ani moc černě, ani růžově.

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 5. září 2016 v 17:05 | Reagovat

No vidíš, jak jsi moudrý! :-D :-)

3 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 7. září 2016 v 22:48 | Reagovat

[1]: No, ono lze ty termíny ve většině obecnějších případů zaměnit. Je mezi nimi částečná synonymie. Ale i kdyby mezi nimi byl větší rozdíl, stejně bych je házel do jednoho pytle :D
Kromě toho já se za sluníčkáře i pravdoláskaře považuji, ale nemám zapotřebí se na všechny usmívat ;-)
[2]: To je diskutabilní :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama