Červen 2015

Přijmeme imigranty?

22. června 2015 v 22:52 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Přijmeme imigranty?
To je, zdá se, nesmírně citlivé téma posledních dnů. Má první odpověď je ,,Ne". Proč česká země nemůže zůstat českou, proč se musí starat o někoho, kdo si nedokáže udržet pořádek ve vlastní zemi?
Proti tomu však musím vznést námitku: A jakým právem tohle říkám? Je to má země, dalo by se odpovědět, ale pak vyvstává okamžitá další otázka: proč je to má země? Narodil jsem se tu, byl jsem tu vychován v křesťanském, bezúhonném, poměrně bohatém prostředí. A je to má zásluha? Nó... Tak tedy čím jsem se zasloužil na tom, že žiju v zemi, kde je mír a hojnost všeho (no zkuste si v ČR umřít hlady... to bude oříšek)? Jen tím, že jsem se tu narodil?
Ptám se tedy, jakým právem bych měl vyhánět kohokoliv, kdo sem přijde. Jsem bezúhonný občan ČR, dobrá. Mám tedy alespoň právo zlobit se na ty, jimž udělíme azyl a kteří se nám odvděčí rostoucí kriminalitou. Je to riziko, to jistě, ale byli jste ve válce? A byli-li jste, vrátíte se do ní, když vám v utečeneckém táboře řeknou, že pro vás nemají místo? I třeba kdybyste spáchali nějaký zločin?
Tak jsem si vzpomněl na výrok svatého Augustina, polovinu života kacíře a smilníka a druhou polovinu velkého světce: "Není světce bez minulosti a není hříšníka bez budoucnosti." To jenom tak mimochodem.
Tedy má druhá odpověď je ,,Ano". Ač jsem nebyl ve válce, zřejmě si jako málokdo umím představit její hrůzy. A s obtížemi hledám něco, co by hrůzy války vyrovnalo a oprávnilo kohokoliv přinutit dalšího, aby do války šel.
A to samozřejmě vynáší spoustu dalších otázek. A co ta kriminalita? Co především naše ženy? Jistě jsou v mnohem větším nebezpečí než za posledních mnoho let. A jakkoliv jsem pacifistou, mnoho bych se nebránil lecjakým trestům pro ty, kdo se chovají k něžnému pohlaví tak, jak v posledních dnech vidíme v neoficiálních médiích.
Přesto má odpověď zůstává ,,ano", ale samozřejmě to neponechávám jen tak. Musíme si uvědomit, že za takové napjaté situace jsme takřka ve válce a že ve válce není místo pro lehkovážnosti. Nedávno jsem šel po ulici a viděl jsem policejní hlídku - v kostce složku jednotek, které by mě měly v případě nebezpečí ochránit - složenou ze tří velice pohledných dívek. Považuji se spíš za malého člověka, ale větší než ony jsem byl... jaký má tohle smysl? To jen takový jeden příklad.
Zase mi hraje do karet, mně, zarytému odpůrci demokracie, v jaké době jsme. Ve starém Římě byl za dob nepokojů volen diktátor s funkčním obdobím trvajícím jeden rok. Pochybuji, že se musíme pro svou bezpečnost nechat zotročit, ale v systému, jaký panuje, mají imigranti takřka tutéž volnost pohybu jako my. Zachraňme je, říkám, ale počítejme s rizikem.

Napadlo mě takové velice jednoduché a - myslím - teoreticky dost účinné řešení. Jakkoliv by to bylo zvláštní pro tak ateistickou zemi, za jakou je ČR považována, co takhle podmínit přijetí imigrantů pravidelnými návštěvami křesťanských bohoslužeb. Nic ve zlém, ale ateismus jako takový nikdy neobjeví jednodušší způsob, jak roztřídit muslimy na radikální a mírumilovné uprchlíky. Tak jako tak se samotným islámem přicházejí různá nebezpečí jako třeba postavení žen podle práva šaría. Definitivním řešením by byla kristianizace muslimů, ale nedělám si iluze, že by to šlo jen tak. Ale proč je alespoň nenaučit pro začátek přijmout křesťanství? Ateismus totiž nepřijmou... Ačkoliv jsem potkal jednoho bývalého muslima a nyní ateistu, jeho opuštění islámu bylo za celkem výjimečných okolností. A i kdyby takové nastaly i u dalších muslimů, ztráta víry v Alláha je - řekl bych - nepřinutí věřit v lidská práva, jak je máme v Evropě, ale křesťanství může...

Proč je Tolkien výjimečný?

6. června 2015 v 17:07 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Omouvám se mým (možná ještě) věrným čtenářům, že sem teď skoro nic nepřidávám. Začal jsem pracovat a ejhle, najednou nemám čas nebo co.

Co jsem vyčetl z Pána prstenů?
Trochu mi vadí fakt, že učitelé na škole, kde jsem maturoval, vesměs podceňují Tolkienovo dílo. Abych užil jejich slov, Pán prstenů je "o tom, že někdo někam jde strašně dlouhou cestu, potkává různé lidi, pak hodí prsten do sopky a jde domů". To mi přijde jako poměrně povrchní a nedůstojný pohled na středoškolské učitele, a to i přesto, že jsou to vesměs poměrně chytří lidé (ti, které mám na mysli). Před hloubkou myšlenek, někdy zjevných, jindy skrytých mezi řádky, onen příběh, že někdo hodí prsten do sopky, téměř zcela ustupuje do pozadí. Alespoň pro mě. Mohl by to být téměř jakýkoliv příběh o čemkoliv, ale věřím, že Tolkienovi se hodil, protože mu umožnil všechny myšlenky vyjádřit, jak chtěl.
Šlechtictví.
Poslední věc, kterou jsem si zatím uvědomil, je Tolkienovo skvělé porozumění šlechtictví. Jedná se o vážnou věc: je nutno rozhodnout, co s prstenem, kudy jít, zda ho zničit, nebo použít, jak se vyvarovat jeho nebezpečí. Vždy se sejde rada a probere všechny možnosti a všechny způsoby počínání podpoří argumenty. Už ve Dně pytle se Frodo radí s Gandalfem, co si počít; v Roklince se dokonce schází jakýsi mezinárodní soud, který má rozhodnout o dalším osudu světa - a přijme těžkou a nebezpečnou cestu zničení prstenu, která je pro samotné šlechtice (radu v roklince a Společenstvo) obtížná, ale pro dobro Středozemě lepší a vlastně nutná; bere na sebe jakýsi metaforický kříž. Potom u Galadriel Společenstvo rozhoduje, co dál, když ztratilo svého vůdce, přeneseně nejvyššího šlechtice, tedy krále, a volí si nového, Aragorna, který má nahradit "mrtvého" Gandalfa.
Ke šlechtictví nutně patří poddanství, což je velice dobře vidět na čtveřici postav Frodovi, Samovi, Glumovi a Faramirovi, když se setkají mezi Gondorem a Mordorem. Faramir, jakožto patrně nejvyšší šlechtic z této skupiny, rozvážně zvažuje, jestli má Frodovi pomoci, nebo ho považovat za nepřítele (ve filmu je to silně zkreslené, ale o tom později). Pozorně poslouchá jeho výpověď, a přestože díky své prozřetelnosti pozná, že Frodo mu něco zatajuje (z obav), pochopí, že Frodova mise je rozhodující o osudu světa, a snaží se mu pomoci.
Potom je tu Frodo, jakýsi nižší šlechtic, který je, zdá se, podobně moudrý jako Faramir a zároveň si uvědomuje svou jakousi podřízenost vůči Faramirovi, kapitánovi armády a velkému člověku. Má obavy, aby Faramir neudělal stejnou chybu jako Boromir, ale zároveň se snaží všechny otázky dobře zodpovědět a chovat se slušně k nadřízenému, ač mu zprvu nedůvěřuje.
V hierarchii následuje Sam, dobrý a věrný služebník. Je typickým dobrým poddaným, je zcela oddaný a plně chápe svou podřízenost, i když se mnohdy nechává svést city a vesměs jedná bez hlubšího rozmyslu, takže při rozhovoru Faramira a Froda vyrušuje, protože je rozhořčen, že někdo (z jeho pohledu) ohrožuje jeho pána, přestože tomu tak ve skutečnosti není. Ale Frodo i Faramir jsou praví šlechtici, takže chápou, že Sam nedokáže věci domýšlet tak daleko jako oni, a jeho drobné přestupky přecházejí s úsměvem a váží si jeho věrnosti.
Nejníže je Glum. Ne protože je zlý, ale protože je omezený. Do děje odehrávajícího se mezi touto čtveřicí vstupuje jako poslední. Koupe se v Zapovězené tůni, a když ho Frodo volá, nechápe své nebezpečí. Neví, že je tůň zapovězená, ale to možná ani není to hlavní, co chtěl Tolkien vyjádřit (jakkoliv teď spíš jen hádám). Zapovězená tůň tu hraje roli čehosi záhadného, tajemného, nepochopitelného, něčeho, co nějaký vyšší šlechtic kdysi rozhodl a co se teď musí pod vysokým trestem dodržovat, ačkoliv je to tak záhadné, že to můžou chápat jen ti vysoko nahoře (Faramir a Frodo), ale těm dole (Glumovi) je poznání onoho tajemna naprosto a zcela vzdálené a mimo rozumové schopnosti. Frodo Gluma trpělivě volá, přestože ho slyší, jak ho Glum pomlouvá. Frodo totiž ví, že Glum je omezený a nerozuměl by nebezpečí, v němž je, ani kdyby mu to stokrát vysvětlil. Glum je zatčen, protože spáchal hrdelní zločin, vstoupil do Zapovězené tůně, ale nechápe to a má se za nevinného (což mi připomíná, jak jsem viděl jedno video odsuzovaného vraha, evidentně nepříliš chytrého, který neustále přerušoval soudní líčení, protože si myslel, že už vyslovují rozsudek, zatímco oni to líčení jen zahajovali; bylo zřejmě mimo jeho rozumové schopnosti pochopit cokoliv, co tam bylo řečeno). Přes to všechno se mu ještě Faramir snaží vysvětlit - v této čtveřici není nikdo Glumovi inteligenčně vzdálenější, ale Faramir si to například na rozdíl od Sama uvědomuje, a tak je ke Glumovi víceméně shovívavý. Vyřkne jakýsi ortel a Glum se cítí podveden svým pánem i všemi, přestože je mu udělena milost - opět není schopen pochopit, jeho hloupost je takřka na psychiatrickou diagnózu.
Co se na tom ukazuje? Glum je natolik hloupý, že je nezbytné, aby byl většinu času pod nějakou hrozbou. Nedokáže vidět nebezpečí, co hrozí Středozemi. Dokáže vidět jen svůj hlad, své pohodlí a nebezpečí, které mu hrozí naprosto bezprostředně. (Opět připomínám onu historku o vrahovi, který evidentně nechápal, o co se jedná; je z těch lidí, kteří by měli být kontrolováni, protože jeho rozumové schopnosti nesahají dál než jeho hlad a pocit bezpečí.)
Dál je vidět Samova nenávist vůči Glumovi. Je mu inteligenčně blíž než Frodo a Faramir, ale nechápe, že Glum dělá špatné věci, protože je k tomu hnán svým strachem, hladem a touhou po prstenu (za což je možné dosadit prakticky jakoukoliv iracionální touhu). Frodo na rozdíl od Sama tohle chápe, protože je moudřejší, ač Glumovi o mnoho vzdálenější.
Abych k tomu dodal vlastní postřeh, přestože je těžké ještě vylepšit výjimečné chápání šlechtické hierarchie, které Tolkien skrývá mezi řádky, myslím, že co pro většinu evropských zemí znamenalo konec šlechtictví (a tedy začátek demokracie, v níž si je Glum roven s Faramirem), byl okamžik, kdy páni zapomněli na to, proč lidé z třídy "Glum" dělají špatné věci, a také, že mezi lidmi z třídy "Glum" a "Sam" je pořád rozdíl. Páni, tedy lidé podobní Faramirovi a Frodovi, zapomněli na to, že jsou "Glumům" a "Samům" nadřazeni především svou zodpovědností za jejich nepromyšlené činy a nikoliv tím, že "Glumové" a "Samové" jim mají sloužit.
Dobro
Jedna věta z Pána prstenů mi utkvěla v hlavě, ač nejspíš ne v přesném znění: "Dobro je stejné, jako bylo vždy, to se nemění." Už jen pro tuhle větu se zlobím na své bývalé učitele, že Tolkienovi věnovali tak málo pozornosti a tak málo ho pochopili. Vůbec nejsem přítelem citátů a vesměs je mi odporná ta "citátománie" dnešních dnů, ale bez přehánění bych řekl, že kdyby na tom zhruba tisíci stránek všech třech dílů nebylo napsané nic jiného, než tato věta, bylo by tam více moudrosti než na pěti tisících stránek např. Hry o trůny, která má sice geniálně propracovaný svět svých objektů, nicméně její autor nemá o šlechtictví ani potuchy, natožpak o nějaké hloubce myšlenky a moudrosti mezi řádky...
Kristus
Takový první velký odkaz, skrytý mezi řádky Pána prstenů, jsem našel v příběhu Gandalfa. Prošel těžkou cestu temnotou (mluvím o dolech v Morii), takřka celou cestu tam nesl zodpovědnost za vedení výpravy Společenstva. V Morii se vydal za ostatní a bojoval s démonem, možno říct s jakýmsi tamním ztělesněním Ďábla. Padl do hlubin, sestoupil do podsvětí, do "Pekel", vystoupil na vrcholek nejvyšších hor, kde démona definitivně porazil (vstoupil na "Nebesa"). Byl ve smrti a jeho dosavadní druhové byli bez něj jaksi ztraceni a bezradní. Ale pak Aragorn, Gimli a Legolas kohosi potkají v lese. Nejdřív ho nepoznají a on se jim nakonec odhalí, jeho šat bíle září. Všechna tato jednotlivá "zastavení" celkem zajímavě odkazují na biblické ukřižování a vzkříšení Krista, onen boj v podsvětí a na vrcholcích hor spíš připomíná Apoštolské vyznání víry, katolickou modlitbu.
Závěrem

Mezi literárními vědci jsou občas drobné spory o tom, co vlastně rozhoduje o kvalitě literárního díla a proč by nějaká knížka měla být upřednostňovaná před druhou. Osobně jsem toho názoru, že odpověď na tuto otázku není ani tak moc literární jako spíš filosoficko-literární, ne-li dokonce jen filosofická. Dílo génia je často od díla grafomana odlišeno pouze drobnými náznaky mezi řádky, které jsou jako škvíry polozavřených dveří, které po otevření odhalí celou místnost, obrovskou a hlubokou moudrost.

PS: Zapomněl jsem se vrátit k tomu filmu. Narozdíl od knížky Faramira i Froda ukazuje spíše jako lehce hloupoučké tvory, kteří jsou zmítáni ve zmateném víru války a prstenu. Tahle diference mě nutí myslet si o tvůrcích filmu, že nemají ani základní pochopení Tolkienova díla...