Leden 2015

Jsem taky trochu ekolog

31. ledna 2015 v 15:38 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Proč stavím teologii, filosofii a ekologii vedle sebe?
Jak už jsem napsal v jednom z prvních článků, tyto vědy mají pro lidstvo a jeho přežití velký význam skrze jednu věc, co jim je všem třem společná. Jde-li o správnou filosofii, správnou teologii a správnou ekologii, v textech těchto věd se člověk dočte jak se vyvarovat chyb, jichž by později on či jeho potomci mohli litovat.
Jde-li o filosofii a teologii - když je neposlechnete, patrně se zkazíte, bude se vám žít hůř, ublížíte někomu, nebo jiné a v případě teologie si ještě pootevřete bránu do pekel. V případě ekologie už se to přeci jen trochu liší, ačkoliv se člověk, který neposlechne rady ekologa, chová neekologicky především z chamtivosti a podobných důvodů, které už dvě předešlé vědy obvykle odsuzují. Když ekologii neposlechnete, může to v nejhorším případě vést k takové nerovnováze ekosystému, že lidstvo nebude schopno na Zemi přežít.
Zajímavé na tom je, že v přírodě jsou tisíce a tisíce druhů, které dokážou přežít v podmínkách pro člověka nesnesitelných. Zdá se, že člověk ničením přírody dosáhne jedině vyhubení lidstva a jakéhosi pomyslného vyléčení Země z této choroby - jak člověka nazvala jistá postava z jedné velice známé filmové trilogie.
Proč někteří lidé mají tak strašně zapotřebí vlastnit a denně odnikud nikam prohánět ,,nabušené" automobily? A není to o tom, že se nedá nic dělat, že lepší zdroj energie, než tu zpropadenou ropu, nemáme. Malér je takový, že ropné společnosti a tihle hrabata z písků mají tolik peněz, že s každým výdobytkem elektrických, na spalování nezávislých technologií dokážou zamést, skoupit ho, popř. zajistit, aby o nich média, která vlastní, psala nehezky atp. Proč? Protože oni mají ropu a na ropě nezávislé technologie by způsobily, že jejich zlatý důl by se proměnil v důl zaměnitelný s jakýmkoliv jiným dolem za novými vesmi. A jsme zase u té chamtivosti.
Ale co s tím?
Amazonské pralesy, pateticky nazývané plíce světa, skrývají k čímusi neštěstí ve svých útrobách překvapivé bohatství oné smrduté černé kapaliny. Do národních parků je tam mnohde zakázaný přístup - ne kvůli chránění klidu pro zvířátka, nýbrž kvůli tomu, že každou chvíli tam lezou aktivisté a zdržují těžařské hlučné a zapáchající mašiny od ničení největšího posledního suchozemského bohatství. A aktivisté nemají takový majetek, aby revolucemi zchudlé jihoamerické vlády uplatila lépe než ,,Petrolejový princ", takže jsou to oni, koho tamní vojáci vyhánějí z lesa se zbraní v ruce.
Ale co s tím?
Koupit si letenku a letět aktivisty podpořit? (Jinými slovy.) Zaplatit ropným magnátům za spálení obrovského množství leteckého paliva, abychom po vystoupení z JEJICH dopravních prostředků brojili proti těžbě s nevelkou (eufemisticky řečeno) nadějí na úspěch?
Doprčic tak co s tím?
Všimli jste si někdy, že čtvrtinu Prahy je možné přejít pěšky za půl hodiny? Všimli jste si někdy, že Olomouc je velice vstřícná k cyklistům? Všimli jste si, že v Brně se tramvají, pardon, šalinou dostanete téměř kamkoliv? Všimli jste si, že máte sedmimístné auto do terénu, s nímž většinou jezdíte sami za roh do samoobsluhy? Všimli jste si, že kdybyste hodili do prasátka každou korunu, kterou utratíte za alkohol, cigarety, brambůrky, buráky, ohňostroje, fotoaparáty na jedno použití a další nesmysly, za pár let byste si ušetřili na úspornější auto?
Není to ve velkých lidech a v jejich historických rozhodnutích. Jistý Tomáš, syn řezníka někde od Hodonína, řekl asi před sto lety cosi v tom smyslu, že napravit lidstvo lze jen poklidnou ,,revolucí" hlav a srdcí a každodenní skromnou a poctivou obživou.

Závěr: Tak přeci jen ekologie vyplývá z teologie a filosofie.

Zajímavost k pobavení: Církev je první greenpeace organizace na světě.

Proč nejsem Charlie?

20. ledna 2015 v 21:51 | D. V. Spudil
Proč nejsem Charlie Hebdo?
Omlouvám se všem pravidelným navštěvovatelům mého blogu, že jsem dlouho nic nepřispíval.
Měl jsem (konečně) rozepsaný článek o ekologii, s níž skrze puchy měst v posledních letech souhlasím víc a víc, ale pak někde ve Francii vyskákali nějací teroristé a postříleli několik karikaturistů.
A najednou všichni milovali Charlieho, pravidelně vycházející plátek, který se stal slavným, protože tam umřelo dvanáct lidí podobným způsobem, jako na blízkém i dálném (v některých zemích, samozřejmě nemluvím o Japonsku) východě, po celé Africe a zvláště dnes v Nigérii umírají ročně tisíce lidí.
A najednou všichni milovali Charlieho, protože ho všichni milovali. Tenhle začarovaný kruh pokrytectví je velice typický pro jednu sociální síť, ale o tom není třeba mluvit.
A najednou všichni milovali Charlieho, který všechny kromě sebe a ,,svých" vždycky urážel, ponižoval a zesměšňoval, přičemž se oháněl tím, že to je zkrátka krutý humor, který směřuje proti všem, nikoho nešetře, napříč kulturou, politikou a náboženstvími, ale nikdy proti těm, co stojí mimo kulturu, politiku a náboženství, což je víceméně definice Charlieho (že stojí mimo takovéto instituce). Je sice pravda, že většina zabitých byla převážně z židovských rodin, ale těžkov věřit, že by se jakýkoliv byť jen trochu bohabojný člověk opovažoval sahat po tom nejnižším způsobu vyjadřování.
A najednou všichni milovali Charlieho a o to více nenáviděli Blízký východ, protože ,,to jsou ti dobří a to jsou ti špatní" a protože si dnes každý druhý myslí, že co není násilí, není zlo. Což je vlastně zvláštní, protože to jsou většinou ti samí lidé, kteří křesťany obviňují z černobílého vidění.
A najednou všichni milovali Charlieho a já se na něj zlobím, protože svou tvorbou a svou vyprovokovanou smrtí (nedá se to tak nenazvat - mentalitu islámských radikálů přeci každý zná) položil mezi Evropu a Asii obrovskou překážku, jež se může ukázat jako nepřekonatelná. A já se na něj hněvám, protože rozkládá společnost i uvnitř Evropy, ježto jedni ho nenávidí a druzí ho milují a vnucují tu svou pokryteckou lásku i těm prvým.
A najednou všichni milovali Charlieho, Charlieho, který nikdy nic nedokázal vytvořit, jenž ani neměl dost vtipu, Charlieho, který pro svůj nedostatek smyslu pro humor přečetl v encyklopedii, že některý humor je založen na vybrání skupiny lidí a její zesměšnění. Neznaje potřebné míry, zesměšnil každý momentální cíl svého humoru tolik, jak je to jen možné, což by dokázal kdokoliv, jemuž byste řekli: ,,Tady máš tužku a papír, vyber skupinu lidí, zjisti, co je uráží, a to pak nakresli."
A najednou všichni milovali Charlieho, dekadenta, rozvraceče, anarchistu, lháře a pomluvače, devianta, kvůli němuž v uplynulých dnech muslimští radikálové v Africe vypálili několik desítek kostelů. Nechápu proč, když Charlie Hebdo má s křesťanstvím právě tolik společného, jako má s islámem.
A najednou všichni milovali Charlieho, protože zemřel.
Bojím se těm lidem říct, že Hitler a Stalin jsou také po smrti...