Listopad 2014

Podzimní procházky

17. listopadu 2014 v 16:28 | D. V. Spudil |  Bokem
Ano, příroda je krásná pořád. Ale někdy člověk zjistí, že je jen jediný den v roce, kdy vypadá... Je jen jediný den v roce, kdy se podívám z okna, a vidím opravdu všechny barvy.


Je skvělé sledovat, jak každý list mění barvu svým vlastním osobitým způsobem.



(Ať dělám, co dělám, neotočí se a neotočí.) Louka za lesem, aneb podzimní duha.


Začarovaná cesta do lesního království?

Slovo proti toleranci

4. listopadu 2014 v 20:48 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Co je moderní tolerance?
V posledních letech je v módě být tolerantní pokud možno ke všemu. Začalo to kolem druhé světové války, kdy si většina lidí uvědomila otazník na konci věty o rasové toleranci. Nepochybně to bylo správné rozhodnutí. Co už tak správné nebylo, že to pokračovalo. Přes toleranci sexuální orientace (u které - pravda - zůstává otazník), kulturních menšin (včetně těch nepřizpůsobivých), k toleranci cizích náboženství a následně prakticky čehokoliv.
Dá se říct, že ve jménu mírnosti a tolerance jsme přijali ďábla. Ve prospěch tohohle tvrzení mluví i dnešní až extrémní móda hédonismu (život jen pro užívání si, požitkářství), který stál vždy stranou jako jasné znamení zla a zkaženosti člověka. A to je dnes dokonce mnohde považován za něco jednoznačně správného, jako by svět i beztak nebyl dostatečně morálně pokřiven a znetvořen.
Co hůř, tato přehnaná tolerance je navíc doprovázena jakýmsi nelogickým pokrytectvím: ,,Tolerujme vše jako názor na podobu dobra, protože jeho skutečnou podobu stejně nemůžeme dokonale ověřit, ale nikdy netolerujme snahu o netoleranci."
Je to ten samý nesmysl, jako by člověk, který by se snažil o naprostou svobodu všech lidí, bránil někomu jinému, kdo by naopak svobodu všech lidí chtěl více omezit. Proto tato módní tolerance ke všemu si svoji smířlivost pouze vylhává, protože kdo něco nechce tolerovat, ten je pro ni jasným nepřítelem.
A proč by ten, kdo něco nechce tolerovat, měl být někým dobrým?
K tomuhle závěru mě vede jeden dost závažný důvod. Jestliže věřím, že je něco pravda (a zvlášť, když se to týká podoby dobra a zla), byl bych zvrhlým člověkem, kdybych uznával a toleroval jiné pravdy, protože bych tím buďto říkal, že se mýlím a sám tedy vyznávám lež, anebo bych lež, kterou vyznává můj protivník, stavil na roveň pravdy, v niž věřím, což je doslova ďábelskost.
Ale pozor. Neznamená to, že si musím svou pravdu vydobývat všemi možnými způsoby, zvláště pak násilím. Protože vydobýt si souhlas násilím, jak se o to pokouší islámský svět a mnozí lidé z ,,našeho" západního světa, to jsou nástroje lži. Bez ohledu na to, jestli jde o pravdu nebo lež, vydobytí si souhlasu násilím (fyzickým i psychickým) je to, co pravdu znehodnocuje (jako neschopnou samu sebe duchem obhájit - a pravda je duchovní a ne fyzická hodnota), a spíše poukazuje ke lži.
Lidé si až příliš snadno zvykají, že to, co nemůžou změnit, začnou považovat za něco správného, což je špatně.
Proto říkám: Islám je lež, protože… Hinduismus je lež, protože… Buddhismus je lež, protože… Fašismus je lež, protože… Ateismus je lež, protože… Judaismus je lež, protože… Hédonismus je lež, protože… Dekadence je lež, protože… Tolerance je lež, protože…


Závěr: 1) Je nutné pravdu neustále hájit a co nejčastěji o ní mluvit, protože ti, co pravdu neznají, ji snáze neobjeví. 2) Je špatné pravdu hájit násilím, protože násilí užité při obraně pravdy poukazuje na to, že ona ,,pravda" možná vůbec není slovem obhajitelná.