Vynechejte vášně

11. října 2014 v 13:13 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Proč nedůvěřuji vášním?
Je to zvláštní, jak většina lidí spojuje slovo vášeň s něčím dobrým. Jenže co dobrého kdy vášně na tento svět přinesly? Že může být někdo vášnivě zamilován a že to je správně? Ale kdeže. Jestliže někdo zakládá vztah na vášni, pak ho čeká dřív nebo později zklamání, protože všechny vášně časem ztrácejí na síle, a pokud nemá jiné pouto, jemuž přikládá nejméně stejnou hodnotu jako vášni, je vztah předem odsouzen k zániku. A jiná pozitiva vášní? Jiné výhody? Že spojuje lidi? Zase špatně. Vyčleňuje ze společnosti skupiny lidí, které sice drží pohromadě, ale nikoliv s ostatními celky. Když se sejdou vášniví posluchači na koncertě, mají z toho nepochybně báječný zážitek, ovšem všechno to jsou pocity a kromě nějaké sounáležitosti je to i dost silný pocit výjimečnosti. Kdyby na tom koncertě byli všichni lidé z celého světa, kdyby všichni poslouchali úplně stejnou hudbu, nemohli by je hráči nijak strhnout, nebylo by možné vytvořit pohyb někam, od někoho či k někomu. Na mnohých koncertech populárních kapel jsme svědky toho, jak jsou často frontmani schopni doslova ovládat dav pod sebou a dokonce ho donutit dělat, co sami chtějí. Posluchači, kteří byli přítomni na nějakém koncertě Queen, uvedli, že vůbec neměli pocit, že jsou v poslední řadě, nýbrž že jsou v klubu s několika přáteli a Freddiem Mercurym, který jim z blízka říká nějaký sprostý vtip; další řekli, že měl obecenstvo dokonale v moci a mohl s ním dělat, co se mu zachtělo. Můžeme tedy mluvit o štěstí, že ,,pouze" přinesl na svět ještě více dekadence a zhýralého života a nerozhodl se dát na nějakou dráhu politického zločinu. Člověk s jeho schopnostmi mohl s trochou nebezpečných názorů být velice snadno druhým Hitlerem.
A je zajímavé a rozhodně pozoruhodné, že nejvíce ze všech sebou nechávají na koncertech (a nemluvme jen o hudbě, ale i třeba o sportovních utkáních ve fotbale apod.) manipulovat právě lidé, kteří se snaží čemusi vzepřít, anarchisté a ,,rebelové" (kdo četl můj článek o rebelství, rozumí těm uvozovkám). Chtějí se odpoutat od nějakých vlivů společnosti a nenechat se čímkoliv a kýmkoliv ovládat, ale navzdory tomu přijdou na koncert a nechají se strhnout negativními pocity předávanými v hudbě (nebo v něčem jiném) - doslova se z nich stávají roboti poslouchající emotivní příkazy, přestanou sami přemýšlet a nechají za sebe přemýšlet náhodné vlivy okolí.

Je to jeden z důvodů, proč se vyhýbám situacím, kde jsem článkem davu, a proč téměř ze zásady neposlouchám hudbu, která je příliš emotivní a která má člověka strhnout.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lillen Blake Lillen Blake | Web | 11. října 2014 v 17:42 | Reagovat

To je zajímavý názor. Já si myslím, že vášně mohou být pozitivní leda v tom, že ti dají "nějaké koření", nějaký impulz - ale dá se žít i bez toho.
A rozhodně taková ta vášeň pro Boží věci je mnohem lepší :) (Myslím takový náhlý pocit euforie, kdy si uvědomíš, že Bůh je s tebou - to se mi občas stane).

S davovým šílenstvím souhlasím, nemám ráda stádovost, "opičení" se po ostatních a manipulaci.

Queeni, no :D Já je... nesnáším, abych byla upřímná. :D Ta hudba mi nic neříká :-P

2 Nikola Nikola | 13. října 2014 v 14:17 | Reagovat

Zajímavý názor.
Co se té hudby týče, Queen mi nevadí, ale že bych to poslouchala jako vášnivý fanoušek, to ne :D. A co se těch emocí týká - miluji Radiohead, ale některé jejich písničky, které mají smutný text... je to v hlasu zpěváka tak slyšet, cítit, až se mi chce brečet :D.

3 D. V. Spudil D. V. Spudil | 14. října 2014 v 14:59 | Reagovat

[1]: nj, zvláštní, já Queen mám docela rád, ale když si přečtu nějaké texty a vůbec zamyslím se nad odkazem, jaký zanechali, tak se nestačím divit...

[2]: jo, je to zřejmě nemožné, ale myslím, že by se tu bez veškerých vášní žilo líp 8-O

4 anonym anonym | 16. října 2014 v 20:26 | Reagovat

možná by to chtělo stanovit nějakou stupnici, vášeň chápu jako zaujetí něčím - je to správně? takže být zaujat je dobře, vášnivě zaujat už nikoliv? neboj se poslouchat emotivní hudbu, poslech a prožitek může být velmi emotivní, což ještě neznamená, že pak z toho rozsekáš židličku pod sebou :-)

5 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 21. října 2014 v 19:31 | Reagovat

[4]: ona ve skutečnosti každá hudba budí nějaké emoce, a samozřejmě že mnohá hudba budí i ,,pozitivní" emoce (jako dobrou náladu), ale stejně se snažím to minimalizovat, protože emoce (ať už pozitivní nebo negativní) jsou zrádné v tom, že překážejí ve zcela racionálním uvažování.... chápu že to zní až psychopaticky chladnokrevně, ale minimalizuje to možnost udělat chybu z nepozornosti (přestože ta možnost je vždycky u člověka - a zvlášť u mě - docela velká)...a kdo ví, jestli to nebude právě ta osudová?
a můžeš se, tati, klidně podepisovat, stejně (jestli jsem se nespletl :D ) poznám, jak mluvíš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama