Jakou máme naději?

2. října 2014 v 22:02 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Jakou máme naději?
Tento článek mi už nějakou dobu dělá tak trochu starosti. Naplánoval jsem si ho už dávno, mluvil jsem o tomto tématu mnohokrát, mám k němu co říci neustále, přesto jsem ho začal psát několikrát a zatím ho ani jednou nedopsal (a co teď?).
Čím to je? Snad tím, že to téma je až sprostě jednoduché. Snad tím že ho (kdoví proč) dokážu světlit jen v diskuzi. Snad něčím jiným. Snad vším tím dohromady.
Jednoduché rozhodně je. Celé se totiž dá shrnout do krátké věty: Naděje je všude a vždy. Co se za tím skrývá je vcelku snadno pochopitelné, avšak už hůře přijatelné v celém rozsahu. Můžeme si totiž vzpomenout na statisíce příkladů z historie i vlastního života, které potvrzují, jak až nesmyslně bylo něco zachráněno, ale naproti tomu každý zná i příklady, které připomínají, že něco bývá ztraceno, ačkoliv to původně vypadá jako celkem zabezpečené. Neznamenalo by to, že tedy naděje je v některých, náhodně vybraných případech velmi mocná, až nesmrtelná, a jindy ,,zemře na nicotné a směšné nachlazení"? Není tomu tak. Je-li totiž něco ztraceno, může to být opět nalezeno. Zemře-li někdo? K tomu je třeba pochopit, že je marnivé mluvit o naději na něco, co chceme či můžeme ve svém životě uchopit. Je naděje na Dobro; o jakékoliv jiné je nesmyslné mluvit, protože není-li něco dobro, pak je to buď ,,nic" a nebo zlo a znamená to, že by tato naděje byla jen převlečenou beznadějí - proč mluvit o naději na zlo? Takže když někdo zemře, naděje (dobra) proň zůstává i přesto nesmrtelnou.
Ve svém životě občas narážím na situace, které vypadají jako ztracené a beznadějné. Co dělám? Když mám možnost, snažím se je změnit, byť kolikrát (dlouho) bez výsledku (zdánlivě?). Ale to není konec. Snažím se situaci změnit, pravidelně do ní zasahuji, i když zůstává naprosto neměnná, a čekám. To bývá to jediné, co nakonec člověk skutečně zmůže: čekat.
Jinak tomu nebylo ani v historii, když jistý Říman Augustinus Aurelius neposlechl svou matku křesťanku, vstoupil do jakési sekty a jako řečník samotného císaře podporoval pronásledování křesťanů, tedy nepřímo i své vlastní matky a ženy, s níž měl dítě (což byla jiná žena než jeho matka, samozřejmě, ježkovy zraky!). A matka ho často a pravidelně přemlouvala, aby nechal rozmařilého života, jejž vedl, a pronásledování těch, kteří chtěli pomoci jeho duši. Bez výsledku. Dokonce se díval na jejich vraždění a konfiskování jejich majetků. Zlý člověk, vynesl by nejeden unáhlený soud. Avšak tento člověk se obrátil a své hříchy vykoupil tak dobře, že ho dnes známe pod jménem svatý Augustin. Jaká je tedy naděje k dobru, když i duše hýřícího, smilníka a vraha mohla být zachráněna? Odpověď je nasnadě.


Závěr: Naděje (která vždy směřuje k dobru - a ne nutně k něčemu příjemnému, což je mnohdy naopak něco ve výsledku zlého) je vždy a všude, bez výjimek, ačkoliv není možné zjistit, zda může zůstat nenaplněna.

(tak zase příště, což bude - doufám - do dvou týdnů)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikola Nikola | 3. října 2014 v 10:43 | Reagovat

Jsem moc ráda, že se to tu vysvětlilo, doufám, že narazíš jen na dobré čtenáře, kteří budou s tím, co píšeš, s tím, jak píšeš spokojení.
Tento článek se mi moc líbil, škoda, že jsem si ho nečetla už včera - před spaním bych měla o čem přemýšlet - je dobré uvažovat o jiných věcech, než o tom, jak mě deprimuje počasí :D.

2 Lillen Blake Lillen Blake | Web | 4. října 2014 v 15:43 | Reagovat

Naděje umírá poslední.
Pěkně jsi to napsal, že naděje, i když se ztratí, může se znovu objevit.
Stejně je to i s vírou a láskou, a kdo má víru, naději i lásku, je šťastným člověkem.

Měj se krásně. Lili
(Páni, ten předchozí článek ale vyvolal "diskuzi" a ohlas :-D  :-D )

3 D. V. Spudil D. V. Spudil | 14. října 2014 v 14:55 | Reagovat

[1]: a hele, já ještě vůbec neodpověděl na tyhle komentáře :D
díky, tak snad jsi měla o čem přemýšlet aspoň potom ;-)

[2]: ahoj, díky, ano, prostě je vždycky :-) no, ta diskuze mě celkem překvapila :D
dík, ty taky

4 anonym anonym | 16. října 2014 v 20:19 | Reagovat

ve druhém odstavci v třetí větě asi vypadla jedna předpona.... ale jinak asi dobrý

5 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 21. října 2014 v 19:25 | Reagovat

[4]: dík :D ne, to mi nevypadlo, udělal jsem tam takový aktualizovaný výraz přetvořením dokonavého vysvětlit na nedokonavé světlit (průběhový čas) :-) semo tamo si libuji v hrátkách s jazykem

6 vivacitas vivacitas | 23. listopadu 2014 v 22:18 | Reagovat

"Dum spiro spero."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama