Co, pro koho smrt?

21. října 2014 v 19:54 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Vážení čtenáři, následující článek je psán o dost upjatějším jazykem než většina mých článků, omluvte prosím tento fakt, protože co do jazykové stránky jsem byl při psaní ovlivněn jedním Ciceronovým spisem, jejž teď čtu (ačkoliv obsah pojednává o něčem jiném).

Jaká je smrt?
Existují dva základní pohledy na smrt. Jeden, říkejme mu ateistický (je-li ateistou ten, kdo nevěří na nesmrtelnost duše popř. alespoň na existenci posmrtné spravedlnosti ať už v podobě Nebe a Pekla či nějaké jiné). Druhý, říkejme mu teistický (je-li teistou člověk věřící v posmrtnou spravedlnost pro lidskou duši, ať už v tom figuruje či nefiguruje nějaký bůh - theo, odtud výraz ,,teismus" - ,,zbožnost" i ,,ateismus" - ,,bezbožnost").
1a) Ateistický: Smrt je v zásadě něco negativního, poněvadž jde o ukončení existence bez naděje na nápravu, zadostiučinění i jakékoliv další pokračování vnímání a vůbec jakéhokoliv bytí. Pokud jde o ateistický pohled s vírou v existenci nesmrtelné či alespoň dlouhověké duše, ale bez víry v posmrtnou spravedlnost, v zásadě se tím nic nemění, pouze subjekt vnímá (a snad i koná) dál (zdá se, že je možné být názorově někde mezi teismem a ateismem, z čehož vyplývají i kombinované pohledy na smrt).
1b) Teistický: Smrt je v zásadě něco pozitivního, poněvadž jde o ukončení nestálé existence a nespravedlnosti. Duši se dostává zadostiučinění a případně poučení o skutečné podobě dobra a zla i dalších věcí; můžeme i říci, že jde o konečné nahlédnutí pravdy.
2a) Ateistický: Když zemře dobrý člověk, znamená to, že svět o něj přišel a je zde velký důvod ke smutku (není to však tak docela pravda, jak se za chvíli ukáže). Když zemře zlý člověk, znamená to, že svět se ho zbavil jako obtížného břemene, a je zde velký důvod k radosti.
2b) Teistický: Když zemře dobrý člověk, znamená to sice, že svět přišel o někoho, kdo na něm mohl ještě nějaké dobro vykonat, ale zároveň to znamená, že zesnulý konečně získal zaslouženou odměnu, odpočinek a spravedlnost - a patrně i blažený život věčný - je zde tedy spíše důvod k radosti, ačkoliv pro svět to znamená cennou ztrátu, takže smutek je v tomto případě do jisté míry sobectvím (s dávkou nadsázky). Když však zemře zlý člověk, je pravděpodobné, že byla zesnulému odepřena další šance na nápravu (ze špatného na dobrého člověka) a že je jeho duše navždy (či na dlouho) ztracena. A jelikož je úlohou (dobrého) člověka zde na světě činit dobro a napravovat duši (svou i cizí) - a nikoliv činit ze světa místo pohodlné a příjemné pro dobré lidi odstraňováním těch špatných (to je až druhotný cíl a ,,vedlejší efekt" napravování zlých lidí) - znamená to velký neúspěch a důvod ke smutku.
3a) Ateistický: Není-li ani po smrti (tedy nikdy) možné dosíci spravedlnosti, neexistuje důvod, proč by měl člověk dbát na cokoliv jiného než na svůj osobní prospěch, případně na prospěch svých milovaných (který je však skrze jeho lásku i jeho citovým prospěchem). A co je ještě závažnější, nevěří-li se vůbec v nesmrtelnost lidské duše, člověk se neliší od zvířat ničím než trochu větší vyspělostí, a je vhodné člověka nazvat zvířetem, které je pouze momentálně nejúspěšnějším predátorem. A je-li to tak, je silně pokrytecké, aby pro člověka a pro zvíře platila o tolik odlišná práva. A je-li to tak, není důvod, aby člověk měl právo na život víc než jiní přemnožení živočichové. Tato práva zůstávají ve světě, kde není víra v nesmrtelnost duše, pouze z pokrytectví a zbabělosti jednotlivých členů společnosti, kteří se obávají, že by mohl přijít někdo silnější než oni a beztrestně je zabít. A je-li to tak, není důvod, aby člověk, který má tento pohled na duši, (není zbabělcem a má někoho za stále překážejícího v jeho životním pohodlí,) nešel nikoho bez výčitek svědomí zabít.
3b) Teistický: Ačkoliv smrt není vlastní tragédií, je špatné někoho zabít i ve jménu veřejného blaha (či dokonce zvláště ve jménu veřejného blaha), protože se tím staví naroveň vševědoucí prozřetelnosti, když tak ukončuje možnost své oběti na nápravu (ať už byl sebehorší či sebelepší - protože nikdo není zcela dobrý a každý se může polepšit).

4) Závěrem: Ve skutečnosti se domnívám, že ateisté (i ti skuteční - protože o minimální míru ateismu požadovanou pro bytí ateistou jsou a i budou stále dohady) ponechávají zákon o životě zákonem o životě na základě toho, že někde hluboko uvnitř tuší, že mají duši (ať si to třeba nikdy nepřiznají) a není jedno, jestli někoho zabijí, anebo zkrátka zůstávají ze zvyku v nutně lepším systému, už předvytvořeném jejich věřícími předky. Fakt, že by bylo ateisticky logické, kdyby lidský život naprosto ztratil hodnotu, je jakýsi extrém, k němuž by došel pouze člověk s jakousi absolutní měrou ateismu (že by byl extrémním materialistou) a neměl by na světě nikoho, koho by se snažil před takovým zvráceným systémem pohrdání životem ochránit. A koneckonců, připouštím, že tohle možná bude motiv některých masových vrahů.

(Nashle zase příště - zdá se, že se mé tempo nyní ustáluje na jednom článku za necelé dva týdny, snad to dodržím i nadále.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikola Nikola | 23. října 2014 v 15:51 | Reagovat

Zajímavé, akorát si nejsem jistá, jestli to správně chápu...
Já se smrti bojím, ale moje prababička vždycky říkala, že se taky bála, ale pak, v určitém věku, se bát přestala. Prý jsme tady proto, abychom splnili, co máme splnit, až se tak stane, odejdeme.

2 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 23. října 2014 v 17:42 | Reagovat

[1]: tak nějak :D zkrátka si odbýt povinnosti, a potom ,,můžeme" jít :D
tak asi není v pořádku vynechat jakýkoliv strach ze smrti, koneckonců nikdy přeci nevíme, jestli si pak zasloužíme spíš odměnu nebo trest...

3 Nikola Nikola | 24. října 2014 v 10:33 | Reagovat

[2]: Ale já si nestěžuju - jsem ráda za to, že tu jsem, i když to není jednoduché, žít jako já, mohlo být hůř. Věřím, že každý má asi na tomto světě nějaké poslání, ale ve svém případě nevím, jaké je to moje. :D

4 Lillen Blake Lillen Blake | Web | 25. října 2014 v 21:41 | Reagovat

Teď dělám seminárku na vznik a vývoj křesťanství, a taky jsem četla, že se křesťanství mohlo šířit tak rychle, protože v lidech to někde je. Někde uvnitř vědí, že jsou to Boží děti.

A přesně! To je jeden z důvodů (já hlavně věřím kvůli Ježíši Kristu) proč věřím, že to smrtí nekončí. Protože kdyby to skončilo, tak by nebyl důvod, aby se lidí k sobě chovali slušně. Všichni by mohli podvádět, hrabat si majetek, být sobečtí... konat zlé skutky, které by zůstaly nepotrestány, kdyby nebyli svědci...

Je a MUSÍ existovat něco, co přesahuje tu naši lidskou spravedlnost.

5 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 26. října 2014 v 15:32 | Reagovat

[3]: to je správné :-) ... ,,Vezmi svůj kříž a následuj mě."

[4]: souhlasím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama