Září 2014

Co je to láska?

24. září 2014 v 20:22 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti

Omlouvám se za dlouhé prodlevy mezi posledními články. Ani na příště nemám připravený článek, ale doufám, že bude aspoň do dvou týdnů. Příjemnou četbu.

Co je to láska?
Tak by se zdálo, že jsem si snad ani nemohl vybrat otřepanější téma k uvedení svého návratu (doufám) do pravidelného blogování. Tak zprofanovaná otázka, že o ní prostě MUSELO být řečeno všechno a ještě třikrát dokola.
A zrovna dnes, kdy se o lásce tolik mluví, zrovna dnes, kdy se všichni jakousi údajnou láskou řídí (a pomalu ničím jiným), zrovna dnes je pravé lásky míň než kdy jindy.
Úvaha 1. Pravé lásky? Co to? Jak to? Vždyť ji tolik hledají, všude kolem sebe. Ano, to je právě ta chyba. Pravou lásku hledají kolem, místo toho, aby ji hledali v sobě. A jaktože v sobě? To je dost sobecké, není-liž pravda? Kdepak, právě naopak. Lásku by měli lidé hledat sami v sobě, nikoliv ve svém okolí, nikoliv pro sebe. Lidé tolik panikaří ve snaze hledat lásku někde ve světě, že si kolikrát za celý život ani jednou neuvědomí, že láska vychází zevnitř a ne zvenčí.
Lidé jsou tolik naplněni sobeckou touhou získat lásku, že hledají partnera, který jim vyhovuje, místo toho, aby hledali sami v sobě toho, kdo by mohl někomu vyhovovat. A tu se střetávají s nemožností takového hledání, protože sami ve svém duševním vývoji nemohli dospět k tomu, aby sami mohli být svým pravým člověkem pro druhého. To (vedle dalších důvodů) vede k tomu, že průměrná délka vztahu je krátká a ještě se zkracuje. Čím usilovněji hledají svého partnera snů, tím spíš je pro ně nemožné ho získat, protože hledají člověka, jenž by JE uspokojil; nikoliv člověka, JEHOŽ by uspokojili.
Já, jakožto jedinec prožívající lásku, si musím tedy uvědomit, že středem té lásky nejsem já, nýbrž někdo druhý; nemám hledat někoho pro sebe, nemám hledat toho svého pravého člověka, mám nejprve hledat sebe pro druhého. Pak už je snadné najít partnera pro celý život mezi ,,nabízenými eventualitami", protože si stačí uvědomit, že v lásce nemám za úkol udělat šťastným sebe, nýbrž někoho druhého.
Říká se, že láska a hlavně manželství je dávat a brát; nemohu s tím zcela souhlasit, spíš by bylo lepší říci, že láska je dávat a přijímat, přičemž ono přijímání je zcela a naprosto pasivní aspekt lásky a prakticky opomenutelný, jelikož není záležitostí mou, nýbrž je pouze vnějším účinkem dávání mého protějšku. Dá se to shrnout tedy do onoho ,,dávat".
Proto jsou předem odsouzeny k zániku téměř všechny ryze ,,ateistické" vztahy (myšleno takové, které se záměrně neřídí původně či aktuálně náboženským přístupem ke vztahu), které jsou více či méně (byť i nepatrně) založené na sexu, který je nutně projevem sobecké sebestředné lásky (vedle dalších projevů - nemusí být tím ničitelem vztahu jen sex), pokud není za účelem zplodit potomky a vytvořit >>trvalou<< fungující rodinu, tedy pokud není motivován účelem vytvořit něco dobrého pro někoho dalšího.
Úvaha 2. Dlouho jsem si lámal hlavu nad tím, co se myslí tím, když kněží často říkají, že láska je akt vůle. Až nedávno jsem dospěl (skrze úvahy podobné té první v tomto článku) k závěru, že pojetí lásky může být dvojí. A) Světské pojetí: Láska je cit, touha po někom druhém, po jeho blízkosti a jeho náklonnosti etc. Tato láska je v dnešním světě běžná, ale je sobecká a jaksi falešná. Protože z citu vyplývá chtění. Tato láska říká: ,,Chci." Navíc vyplývá z chemických procesů v těle - lze ji tedy nazvat fyzickou i v případě, že není založena na fyzické přitažlivosti (ale pořád v ní jde o svůj vlastní pocit příjemnosti). A ještě navíc, což je někdy dost hrozné, skrze to toužení po něčí náklonnosti schvaluje protějšku i jeho chyby, které onomu protějšku mohou ublížit - místo toho, aby riskovala, že jeho náklonnost ztratí a pokusila se mu nějaký nebezpečný omyl rozmluvit.
B) Duševní láska: Láska je silná vůle dobra pro někoho druhého. Je až naprosto bezdůvodná, nemá žádné požadavky, nemá žádné sobecké motivy, nemá nic než sebe, totiž vůli (z které vyplývá pochopitelně i snaha), aby se měl někdo druhý dobře. Tato láska říká: ,,Měj se dobře, ať to pro mne znamená cokoliv, ať za to budu muset zaplatit jakoukoliv daň, i kdybych za to musel(a) trpět, i kdybych k tobě nechoval(a) žádné city, i kdybys mě ty nenáviděl(a), i kdybychom se už nikdy neměli vidět ani spolu být v kontaktu. Měj se dobře a buď dobrý/á, ať se děje cokoliv."
Ta druhá láska je více Božská než lidská a žádný člověk ji pravděpodobně nedokáže mít dokonale - což ovšem samozřejmě není důvod k tomu, abychom se o tu dokonalost nesnažili (jak už tvrdilo mnoho dekadentních umělců a později i běžných lidí)! A celkem dobře to vysvětluje, proč nás Bůh (vůbec) miluje a ještě k tomu všechny stejně.
Ano, je pravda, že mladí lidé by se neměli pouštět do žádných vztahů, dokud tohle nedokážou pochopit. Móda zamilovaných párů už na základních školách má také velký podíl na úbytku pravé nesobecké lásky z povrchu zemského.
Pro to všechno tvrdím, že až donedávna jsem nikdy skutečně nemiloval; a většina (nebo velká část?) lidí skutečně nemilovala.

Tak radím: nesnažte se hledat svého vyvoleného, svou vyvolenou, snažte se sami ze sebe udělat vyvoleného pro někoho dalšího.

Shrnutí předchozích článků (6.)

15. září 2014 v 14:12 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Omlouvám se všem za svou dlouhou nepřítomnost, měl jsem problém s připojením. Děkuji za pochopení.

Co myslím svými články? 6. část
Článek 20. ,,Proč je špatné brát drogy?"
Co z článku vyplývá? 1. Je pravděpodobné, že dětí se zkušeností s drogami bude přibývat.
2. Požíváním drog se člověk dobrovolně připravuje o svobodu i sám o své dřívější způsoby myšlení.
3. Brát drogy je proti přírodě a její přirozenosti.
4. Brát drogy je proti náboženství (jakémukoliv).
5. Pokud nějaké náboženství drogy vyžaduje, je špatné (chcete-li, seslané Ďáblem).
Proč to z něj vyplývá? 1. Protože dospělí dnes mají za to, že informace o špatnosti drog je ve všeobecné znalosti a není tedy třeba o nich dále mluvit.
2. Drogy jsou látky, které uměle vytvářejí nervové vzruchy a navozují tak různé pocity a představy, tedy ovlivňují, ovládají mozek a manipulují s lidskou myslí, kterou podle své tendence mění (proti vlastnímu přirozenému mozkovému vývoji). TOTO SE TÝKÁ I DROG, O NICHŽ SE PO KLINICKÝCH TESTECH ŘÍKÁ, ŽE NEJSOU ZDRAVÍ ŠKODLIVÉ (mysli a svobodě rozhodně škodlivé jsou, jak již bylo řečeno).
3. Drogy původně vznikají z látek, které rostliny vyrábějí kvůli tomu, aby je žádné zvíře nepožilo. Stručně řečeno, jsou to jedy.
4. Jestliže je nějaké náboženství pravdivé, tak drogy od něj člověka zaručeně odvedou, protože proti přirozenosti manipulují s myslí a znesnadňují vidět pravdu (já vím, v článku jsem to napsal jinak, ale tohle je myslím zřetelnější).
5. Jak bylo popsáno v bodě 4., drogy člověku překáží v nahlížení skutečnosti (pravdy), tudíž náboženství, v němž jsou užívány drogy, je nutně lež a skrze škodlivost drog i zřetelně škodlivá lež.
Článek 21. o zlých pravdách:
Co z článku vyplývá? 1. Pravda je vždycky dobrá.
2. Zlou pravdou lze nazvat lež, která na první pohled jako pravda vypadá.
Proč to z něj vyplývá? 1. Popis skutečnosti může být smutný, ale ne zlý. Aby byl zlý, musel by příjemce dovést k nějakému zlému myšlení nebo činu. Tak příjemce, který slyšel, že jeho bratr byl zavražděn, jde vraždu pomstít - tedy udělat něco zlého - jen proto, že v srdci s touto pravdou přijal lež o tom, že smrt jeho bratra je něco zlého.
2. To je můj osobní termín. ,,Zlá pravda" je ve skutečnosti lež, která není jako lež znatelná a zdá se být pravdou. Lež je nadto vždycky zlá (alegoricky vysvětleno v bodě 1.), a proto ten přídomek ,,zlá".

K tomuto článku musím ještě něco výslovně dodat: Některým lidem je špatné říkat některou pravdu, pokud nejsou dostatečně moudří, aby tu pravdu pochopili, protože pak se snadno může stát, že uslyší pravdu, ale do svého srdce zapíšou lež. Tak je to např. s dětmi, před něž je postavena nějaká erotická situace, která je sice pravdivá a k rozmnožení potomstva potřebná a vhodná, ale dítě si z takové vědomosti vezme jen to, co je zřetelné na první pohled, a totiž fakt, že sex je něco tělesně příjemného, a vede to k tomu, že k sexu přistoupí stejně jako k ostatním tělesným požitkům (např. bonbonům), které se snaží naplňovat až do nasycení, což (jak ono neví) je u sexu téměř nemožné, takže to celé vede k nemravnému vývoji dítěte a neschopnosti mít fungující rodinný život.