Srpen 2014

Shrnutí předchozích článků (5.)

30. srpna 2014 v 14:29 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Co myslím svými články? 5. část
Články ,,V co lidé věří?" (obě části) a ,,Jsou ženy ďáblové?" jsem se rozhodl neshrnout, přestože tam docházím k určitým závěrům, které (kromě článku ,,Jsou ženy ďáblové?", který jsem psal z legrace) považuji za závažné. Jenže těch závěrů a úvah je tam tolik, že shrnutí by nebylo o mnoho kratší než samotné články.
Článek 18. ,,Proč je největším neštěstím světa, že příklady táhnou?":
Co z článku vyplývá? 1. Jestliže svět zcela neobrátí směřování svého morálního vývoje, zničí sám sebe.
2. Chyby rodičů, které se před dětmi neukážou jako chyby, jsou dětmi zopakovány v ještě větší míře.
3. Rozvodovost stále poroste a všechny vztahy budou mít stále kratší trvání, což mimo jiné může vést k degeneraci lidstva, jelikož výběr partnera jako rodiče dítěte bude probíhat (a už do jisté míry probíhá) méně obezřetně a skrze to se zvýší i pravděpodobnost toho, že se příbuzní nebudou znát a může pak dojít ke ,,křížení" v rámci rodiny.
Proč to z něj vyplývá? 1. Protože bod 2.
2. Protože chybné morální jednání má velice pomalý dopad, jelikož se jedná o proměnu poměrně stálé oblasti lidského myšlení.
3. Ohledně tohoto bodu jsem byl upozorněn na to, že pravděpodobnost křížení v rámci rodiny je vzhledem k velikosti lidské populace naprosto mizivá a že něco takového se minimálně projeví i po několika stech let.
Takže na to odpovídám: Jelikož i sebemenší zlo je zlem a i sebemenší projev degenerace je projevem degenerace, není to argument, který by má varování vyvracel. Kromě toho u genetického vývoje nepochybně jde i o obezřetnost výběru partnera (který má být tím lepší, na čím delší dobu má zůstat partnerem). Navíc není pochyb o tom, že takovýhle vývoj povede i k jiným negativním výsledkům, které už dnes jsou na opomíjených dětech zřetelné.
Článek 19. o kouření:
Co z článku vyplývá? 1. Kouřit na veřejnosti je zločin.
2. Kouřit na veřejnosti je i proti současnému zákonu.
Proč to z něj vyplývá? 1. Protože kouřením kuřáci vědomě (v dnešní době informovanosti je téměř nemožné to nevědět) poškozují zdraví lidem kolem sebe.

2. Bod 1. je popsán v zákoně.

(nahledanou příště, to už bude poslední shrnutí předchozích článků a za dva týdny konečně začnou nové články, pokud je stihnu napsat; ten první z nich bude pravděpodobně o naději; PS: omlouvám se za formátování, někde s tím blogem boj prostě nevyhraju, nejsem žádný IT)

Shrnutí předchozích článků (4.)

23. srpna 2014 v 14:29 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Co myslím svými články? 4. Část
Článek 12. ,,Co je to pravda?":
Tento článek se nezabývá v podstatě žádnou argumentací. Pokračoval v kritice moderní filosofie a definoval pravdu: Pravda je to, co dává vědomí o jsoucím, že jest, a o nejsoucím, že není. Přijde mi jako mrhání časem na přemýšlení psát o tom taková sáhodlouhá pojednání, jaká už byla vytvořena, protože ta pojem pravdy nijak nevyjasní a neupřesní. V tomto případě čím méně slov, tím více srozumění.
Článek 13. ,,Co je dobro a zlo?"
Co z článku vyplývá? 1. Dobro je dokonale fungující řád.
2. Zlo je vše od nefungujícího řádu po neřád, chaos.
Proč to z něj vyplývá? 1. Protože dokonale fungující řád je to jediné, co spolehlivě vede ke konečnému štěstí a dosáhnutí cíle.
2. Protože chod proti systému, ať už účelový či neúmyslný, zabraňuje konečnému dosažení cílů (čímž nemyslím pouze ráj).
Článek 14. ,,Co plyne ze současných světových zákoníků?":
Co z článku vyplývá? 1. Stát nutí své občany porušovat zákon a je tedy zločinecká organizace.

Proč to z něj vyplývá? 1. Protože vědomě vydává zákony, u nichž je jistota, že si je lidé nezapamatují, a které neplynou zcela z přirozenosti a selského rozumu, takže se nedají ani odvodit. Lidé jsou tedy nuceni jednat v nevědomosti o tom, zda jednají právně, či protiprávně. A přesto jsou za své přestupky trestáni.

(nashle příště, nejspíš zase v sobotu za týden, kdy budou pokračovat další shrnutí předchozích článků)

Na procházce 2

22. srpna 2014 v 17:44 | D. V. Spudil |  Bokem
Na procházce 2.
Rozhodl jsem se přesunout vkládání článků z ,,O vesmírech, bláznivých nápadech a lásce k moudrosti" na sobotu, takže dnes místo toho přidávám fotky z jedné srpnové procházky po našem lese, aby vám nebylo líto, že v pátek nic není :)
Tohle je... kytka. Nevím, jak se jmenuje, ale roste jí u nás spousta a hrozně se mi líbí. A ne, nepomohlo by, kdybych se podíval do herbáře, protože bych to zas okamžitě zapomněl.

To se mi hrozně líbí, když je na jednom jediném stromě víc odstínů zelené, protože na jedné větvi vyroste mladé listí.

Když se mraky dobře poskládají, je to mnohem lepší než čistá obloha. Na to by se dalo koukat dlouho.

Den po tom jsem si toho bezu trochu natrhal. Udělal jsem z něj povidla. Lidi, to vám přinese takovou radost, když se vám něco takového povede uvařit. Zvlášť, když jako já vařit neumíte :)

Shrnutí předchozích článků (3.)

16. srpna 2014 v 15:20 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Co myslím svými články? 3. část
Článek 9. o Samu Harrisovi (který tvrdí, že Bůh je zlý):
Co z článku vyplývá? 1. Bůh není zlý.
2. Smrt taky není zlá.
Proč to z článku vyplývá?
1. Jelikož je dobro dokonale fungující řád a zlo to ostatní, co nefunguje, je zřejmé, že zlo v jádru je tvořeno omylem. Aby Bůh byl zlý, nemohl by být moudrý. A moudrý je, protože je všemocný (všemocný Bůh by sám sebe nenechával hlupákem).
2. Smrt je totiž odchod duše k dobrému Bohu. Může být smutná pro pozůstalé, ale ne zlá.
Článek 10. ,,Co je štěstí?":
Co z článku vyplývá? 1. Netrpěliví lidé jsou méně šťastní.
2. Skutečným a pravým štěstím je jedině dobro.
3. Skutečné štěstí nijak nesouvisí s životními těžkostmi a utrpením.
Proč to z něj vyplývá? 1. Netrpěliví lidé se častěji upnou k snadno dosažitelnému a krátkodobému štěstí, a tak přijdou o skutečné věčné štěstí.
2. Protože dobro vykonané zde na světě zajišťuje věčné štěstí po smrti, jemuž se žádné ani celoživotní štěstí nevyrovná.
3. I celoživotní těžké strasti jsou malou cenou za věčné štěstí po smrti, které je naprosto překoná, tudíž na trápení v životě vůbec nezáleží.
Článek 11. ,,Co mě vede k míchání teologie a filosofie?":
Co z článku vyplývá? 1. Teolog a filosof mají stejný konečný cíl.
2. Moudrost je totéž co žít dobře a přesvědčovat lidi, aby žili dobře.
3. Filosofická pojednání mají být co nejsrozumitelnější, nejjasnější a nejstručnější.
4. Ekologie s teologií a filosofií taky souvisí.
Proč to z něj vyplývá? 1. Oba mají zušlechťovat duši tak, aby byla dobrá (ne nutně vzdělaná nebo chytrá, natož pak vychytralá!).
2. Žít dobře je to, co vede ke skutečnému štěstí (vizte předchozí článek) a k fungujícímu dobrému světu.
3. Dobro, k němuž mají jak filosofická, tak teologická pojednání ponoukat, musí být pochopeno. Kdo nepochopí pojem dobra, nemůže s jistotou dobro vždy konat a může se často omylem upnout ke zlu.

4. Ekologie se taky snaží lidi varovat před činy, které se obrátí proti nim (protože člověk bez přírody nemůže přežít), ovšem řeší až důsledky toho, čemu se snaží filosofie s teologií předcházet - poničení přírody je způsobeno jen chamtivostí a bezohledností člověka, což jsou filosoficko-teologické problémy.

(omlouvám se za jednodenní zpoždění; včera mi to vypadlo z hlavy; tak zase příště u dalšího shrnutí, počítám, že to bude příští sobotu)

Akordová úchylka a žaludek naruby

12. srpna 2014 v 16:38 | D. V. Spudil |  Bokem
Článek k tématu týdne ,,Oblíbená píseň".

Beru hudbu dost vážně. Zpívám ve dvou sborech, skládám písně (http://bandzone.cz/_78410) a nedávno jsem založil kapelu. Ale abych odpověděl na otázku ,,Co je má oblíbená píseň" jednoznačně a jedním titulem, to ne; jedině že bych mluvil o nějakých písních, které jsem měl oblíbené v minulosti, či které mě ovlivnily.
Byl jsem jako většina posluchačstva, poslouchal jsem popové cajdáky o čtyřech akordech, jež umělcům obvykle vystačí na celé album, a to i přes to, že jsem si uvědomoval, že je to nekvalitní hudba. Ani nevím, kde se to ve mně zlomilo, ale jednou jsem si řekl, že už to stačilo a že už budu konečně poslouchat důmyslnou, komplikovanou a kvalitní hudbu. Myslím, že zásadním mezníkem byla píseň od Dana Bárty Moje vina, kvůli které jsem ho začal poslouchat a postupně se prokousával k harmonicky složité hudbě.
Nejzásadnějším odlišením mne od ostatních posluchačů je ale rozhodně Alois Hába. Jeho mikrotonální (i ty jeho ostatní) skladby, z nichž se většině jiných lidí dělá špatně, mi dělají nevýslovnou radost. Radost z toho, že hudba má skutečně neomezené možnosti, že hudba může být krásná i někde za mezí toho, co lidské ucho zvládne poslouchat, že hudba může být dlátem, které opracovává a zušlechťuje duši. Pokud jde o Aloise Hábu, nejvíce jsem se nejspíš vracel k jeho třetímu nonetu v klasickém půltónovém ladění a ve čtvrttónovém ke klavírním skladbám.
Ale u ničeho vyloženě nezůstávám. Chci do sebe dostat co nevíce hudby a toho se nikdy nedosáhne posloucháním jediného umělce, byť by byl sebelepší (o pověstných věrných fanynkách popových kapel snad radši ani nemluvit), takže se snažím posouvat dál, byť Hábu považuji za vrchol lidského hudebního snažení (po harmonické komplikovanosti, ale nebuďme tak striktní). A vedle vážné hudby se často vracím k populárnějším věcem, nejvíce k jazzu a folku (snad ani nemá cenu jmenovat všechny ty saimony a garfunkely, spirituály kvintety, louise armstrongy, franky sinatry a další).
Co mi ale stále zůstává doménou je fakt, že hrozně dbám na množství a různorodosti akordů. Kluci z kapely se mi nedávno smáli, že některé akordy, které do svých skladeb píšu, při značkovém zápisu vypadají spíše jako matematické operace, zlomky, sčítání a odčítání, ale mě to stejně nezlomí, i když vím, že taková skladba nezazní v žádné aréně pro sto tisíc diváků; to stejně není nic pro mě, nemám rád hudbu, která má hýbat davy, která má zasáhnout a zdvihat jen vášně bezmyšlenkových mas, to není hudba, která by člověka stavěla na vrchol hierarchie světa, to je hudba, která z člověka dělá člena společenstva, který zalézá do úlu či mraveniště. To já chci od hudby víc. Proč se spokojit se čtyřmi akordy na celé album, když máme nekonečné možnosti? Proč?

Shrnutí předchozích článků (2.)

8. srpna 2014 v 14:36 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Co myslím svými články? 2. část
Článek 6. o anarchii:
Co z článku vyplývá? 1. Anarchistou může být jedině člověk, který nemá žádné byť sebemenší přání.
2. Anarchie jako taková způsobuje neštěstí komukoliv, od lidí v okolí anarchistů po anarchisty samotné.
Proč to z článku vyplývá?
1. Protože anarchie zavrhuje jakýkoliv řád, jímž se člověk může řídit; a bez řádu není ani cíle.
2. Jelikož jde o záměrné porušování nebo přímo ignoraci pravidel, brání v cestě k jakémukoliv cíli, a tím i člověku na cestě ke splnění snu.
Článek 7. o rebelství:
Co z článku vyplývá? 1. Skutečný rebel v dnešní době je jen ten, kdo se nechce nijak bouřit proti pravidlům a chce naopak žít spořádaný život.
Proč to z článku vyplývá?
1. Poněvadž rebelství je módou, která postupně přechází v úzus až pravidlo normálního chování. Kdo není módní rebel, je rozkolník, je jiný, je … rebel.(?)
Článek 8. ,,Co když je všechno jinak?":

Tento článek byl trochu jiný, šlo spíš o úvahu než nějaké argumentování. Šlo o rozjímání, které nemělo mít jasný závěr v podobě tvrzení. Lidé žijí ve lži a žijí v ní rádi, o tom to bylo. Lidé žijí ve lži rádi a tak dlouho, že mají strach ji opustit, protože, jak se domnívají, by ztratili sami sebe; ale v tom se pletou. Žitím ve lži spíš ztratí sami sebe, z nich samých se stane lež a sami si tím ublíží. Ale není to o tom, co se dnes běžně nazývá žitím ve lži, jakože třeba vládami manipulují skryté šedé eminence a podobné kontroverzní teorie. Život ve lži je život s nesprávnými morálními hodnotami.

Shrnutí předchozích článků

1. srpna 2014 v 14:36 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Co myslím svými články?
Jelikož se neustále setkávám s tím, že někdo nechápe, co vyplývá z mých článků a co v nich vlastně tvrdím a proč, rozhodl jsem se zde shrnout své předchozí články a z každého vyzdvihnout stěžejní výroky.
Článek ,,Úvod do mých postřehů a nápadů":
Co z článku vyplývá? 1. Bůh existuje.
2. Je možné, že existují paralelní vesmíry.
3. Je možné, že pokud jsou paralelní vesmíry, znamená to, že Bůh stvořil svět tak, jako se +1 a -1 tvoří z nuly, takže kdyby se všechny paralelní vesmíry spojili, znamenalo by to jejich zánik.
4. Pokud existují paralelní vesmíry a jsou stvořeny tak, jak jsem řekl v bodě 3., nevadí, kdyby jich bylo víc.
Proč to z článku vyplývá?
1. Bůh je, protože jinak by nemohl být vesmír, potřebuje onoho prvotního hybatele, protože sám sebe stvořit nemohl (jasněji znějící důkaz vyčtěte z článku).
2. Paralelní vesmíry jsou pouze hypotéza, jakým způsobem mohl Bůh stvořit svět. Ale jelikož je všemocný (a proč je všemocný je v pozdějším článku), mohl to stvořit jinak. Proč by taky ne, když může?
3. Viz předchozí odstavec, tam je to dost jasné.
4. Pokud jsou paralelní vesmíry stvořeny takto, může jich být víc, protože nic nebrání tomu, aby mimo prostor a čas (totiž ,,vně" vesmírů) měla číselná osa více než pouze dva konce. Hypoteticky by třeba bylo mimo vesmír roztrhnout nulu na +1, -1 a třeba #1.
Článek 2. ,,Jak můžu jako křesťan říci, že věřím na paralelní vesmíry?" a článek 3. ,,Takže Ježíš nebyl ukřižován tisíckrát v tisíci vesmírech?":
Co z článků vyplývá? 1. Jestliže jsou paralelní vesmíry, jsou stejné a naše duše jsou společnou částí všech našich protějšků z paralelních vesmírů.
2. Ježíš umřel skutečně jen jednou a necestoval po vesmírech, aby zachránil i ty ostatní.
3. Pro Boží utrpení, totiž Ježíšovu oběť, kterou vykoupil naše hříchy, je ukřižování spíš symbolem pro nás hmotné tvory, kteří se bojíme fyzické bolesti.
Proč to z článků vyplývá?
1. Protože stvoříte-li +1 a -1 roztržením nuly, absolutní hodnota obou čísel je stejná. Proto jsou i paralelní vesmíry v tomto ohledu stejné a my v nich zažíváme, myslíme i cítíme totožně.
2. Ze stejného důvodu jako bod 1.
3. Všemocný a vševědoucí Bůh nemá zapotřebí se nějak zásadně zajímat o fyzické utrpení. Ono Boží utrpení spočívá v lítosti, s níž musí přihlížet našim hříchům.
Článek 4. ,,A jakže je to s nekonečností Boha?" a článek 5. ,, Proč ale má být Bůh absolutní?
Nějaký důkaz?":
Co z článků vyplývá? 1. Bůh je dokonalý.
2. Dokonalý zde znamená víc než nekonečný.
Proč to z článků vyplývá?
1. Kdyby nebyl, nemohl by existovat. Jelikož je prvním jsoucnem, které muselo existovat samo o sobě bez participace na čase a prostoru, musí být víc než tyto i jiné veličiny, aby se bez nich mohl obejít.
2. Je známo, že mezi jedničkou a nulou je nekonečno iracionálních čísel; z toho vyplývá, že nekonečno samo o sobě není vším a není dokonalým, protože ani nedokáže obsáhnout všechna iracionální čísla od nuly do nekonečna - je tam nekonečno nekonečen.

(Nashle za týden - teď budu nějakou dobu psát shrnující články, vidím to tak na tři, čtyři, možná pět článků, ale později, o dost později, mám v plánu něco o naději, o svobodě, o vášních a o rozštěpení křesťanských církví; ještě nevím, do čeho se pustím nejdřív)