Červen 2014

Jsou ženy zlo?

28. června 2014 v 14:06 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Jsou ženy ďáblové?

Narazil jsem (jako jistě většina z vás) na onen vtip, který má jaksi prokázat, že ženy jsou ďáblové. Přestože jde pouze o vtip a nemá být brán vážně, rozhodl jsem se ho argumentačně napadnout, poněvadž jsou zkušenosti s tím, že někdo takovou věc vezme vážně. (A navíc mě štvalo, že se pokouší o logickou strukturu takhle nesprávným způsobem J)


Něco není moc dobře vidět, tak to přepíšu:
,,První úvahou je známý fakt, že vztah se ženami stojí čas a peníze:
Žena = Čas x Peníze
a všichni víme, že čas jsou peníze
Čas = Peníze
z toho tedy vyplývá:
Žena = Peníze x Peníze = (Peníze)2
Rovněž je známým faktem, že peníze jsou kořen všeho zla a dalším známým postulátem je, že vše zlé od ďábla pochází
Peníze = √Zlo, Zlo = Ďábel
z toho tedy vyplývá:
Peníze = √Ďábel
A protože:
Žena = (√Ďábel)2
Po umocnění pravé strany rovnice nám vyjde tento překvapivý výsledek:
Žena = Ďábel"

Tak předně není odůvodněno, proč je výrok ,,Peníze jsou kořen zla" chápán jako Peníze jsou odmocnina ze zla (√Zlo). A mnohem horší chyby se autor dopustil, když výrok ,,Vše zlé od ďábla pochází" převedl jako ztotožnění ďábla se zlem, když je všem naprosto jasné, že ďábel nebo spíše Ďábel je osoba, která ČINÍ zlo, a nikoliv osoba, která JE zlo. Mnohem srozumitelnější by bylo spojit ty dva výroky takto: ,,ďábel je kořen všeho zla" má význam prakticky stejný jako ,,vše zlé od ďábla pochází", tudíž jestliže ,,peníze jsou kořen všeho zla", pak navíc Peníze = Ďábel a tedy Žena = Ďábel2.
Ale i přes to se k takovému závěru nedojde, protože je chyba hned na začátku: Jelikož žena stojí čas a peníze, nelze mezi ženu a peníze x čas klást rovnítko (Žena = Čas x Peníze), nýbrž spíše jakousi implikaci ve formě ,,jestliže žena => úbytek času a peníze" z čehož vyplývá, že když čas jsou peníze a peníze jsou ďábel, platí výrok ,,Žena => úbytek Ďábla" (totiž spíš úbytek Ďábla2, ale to je fuk).

A nakonec se dodá malé povysvětlení, že jde pořád o vztah se ženou (vizte onu první úvahu) a nikoliv o ženu samotnou, ale to už je nedůležité, poněvadž tak jako tak jde jen o přehnané přijetí obrazných vyjádření, platných pouze v nějakém konkrétním kontextu.

(příště vás čeká problematika kuřáctví a za dva týdny článek o drogách; ještě vás chci poprosit, abyste kdykoliv jakoukoliv pochybnost o mých závěrech vyjádřili a zdůvodnili - to je sice pěkné, že se v anketě ,,proč se vám nelíbí můj blog" dostalo i na odpověď ,,ve svých závěrech se mýlíš", ale zatím mi nikdo neprokázal, že jsou mé závěry milné; a ještě o jednu věc bych vás rád poprosil, totiž abyste mi kdykoliv do komentářů napsali nějaký etický problém, o němž byste si přáli, abych ho rozebral - přeci jen píšu pro vás, že? ;) tak zase příště - a nedivte se, že teď týden nebudu odepisovat, budu mimo dosah internetu)

Na procházce

23. června 2014 v 19:37 | D. V. Spudil |  Bokem
Dnes jsem zas po nějaké době konečně vyrazil do letní přírody i s foťákem. Za vesnicí máme před padesáti lety vysázený les, bez nějž si pořádnou procházku po domácím skoro ani neumím představit. Takže tady se s vámi podělím o několik krás těch míst.

Menší háj mezi dvěma lukami, na jehož kraji je jedna z nejoblíbenějších horolezeckých skal ve středních Čechách.


Na jaře toho bylo víc, ale ty větší květy jsou vidět spíš teď a pořád je jich dost, aby se jimi pohled sytil několik hodin...


(Nevíte, jak postavit nějakou fotku na výšku?) Taky je u vás letos tak málo divizen? :-o


Strašně rád se dívám na ječmen. Ty jeho vousy jsou na pohled příjemné, a když fouká, ječmenné pole se nádherně vlní jako zlatá tekutina. (zase to zatracené otočení fotky)


Každá třešeň ve mně vzbouzí chuť si na ni vylézt. Na málo druhů stromů se šplhá tak dobře jako na třešeň. Ideální pro rodiny s dětmi :)


Tak takhle vypadají správně uzrálé třešně :) Budete se divit, ale nejsem po nich zrovna divý. Doma máme několik stromů a já po zkušenostech z dětství, kolik je se tím práce, je skoro ani nejím - kromě toho jsem se jich patrně kdysi přejedl už na celý život :D I když nepopírám, že si někdy dám, když jdu okolo.


V posledních dvou letech u nás roste hrozně moc macešek. Letos jich byly hotové žluté koberce, to byla paráda, teď je jich trochu míň. Mě se líbí, jak mají tak nějak rozevlátě nakroucené kvítky - jako by si natruc řekly, že budou kvést jinak, než všecky ostatní kytky. (Nojo - to je tak, když se člověk jednou něco špatně naučí, a pak si to myslí několik let, než to dá na blog a zjistí, že to není maceška, nýbrž štírovník.)


Miluju tuhle hru spousty odstínů zelené. To je vlastně jeden z největších důvodů, proč tam chodím tak rád. Stačí jedna barva a všechny její odstíny, aby všechno bylo krásné - a považte - my ještě máme těch barev mnohem víc :)

O vesmírech, bláznivých nápadech atd. (16.)

21. června 2014 v 12:24 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
V co lidé věří? (Dodatek)
Mluvil jsem před časem s jedním kamarádem z husitské církve, který mi řekl něco, co jsem si beztak už myslel dřív, ale nevěnoval jsem tomu pozornost; tak mě tato naše shoda přesvědčila, abych napsal onen předchozí a tento článek (za inspiraci u toho předchozího taky částečně vděčím Lil - http://anesdiren.blog.cz/).
Lze tvrdit, že osvícenecký odvrat od víry v Boha dal vzniknout komunismu. Jen si to vezměte: Jste pán, máte spoustu poddaných, kteří se řídí vašimi rozkazy, a kromě nějakého krále daleko vlastně není na světě člověk, co by stál v hierarchii nad vámi a mohl vám neustále rozkazovat. Co vám zabrání, abyste ze svých nevolníků či dokonce jen zaměstnanců nesedřeli kůži z těla? No přece vědomí toho, že před Bohem jsou si všichni lidé rovni, přikázání ,,Miluj svého bližního jako sám sebe" a hrozba Božího trestu za křivdění slabším.
Proč myslíte, že komunismus vznikl až po osvícenectví? Jistěže proto, že když páni přestali mít nad hlavou upomínku na svou duši, přestali se o ni bát a nenasytná touha po hmotě je dohnala k týrání svých pracantů. Těm se to nelíbilo a místo toho, aby pánům vtloukli Boha zpátky do hlav, vytloukli z nich život. A začalo to nanovo, noví si nakradli majetku, noví byli utiskováni, noví byli dohnáni k novým převratům.

A protože dnes znovu nemá člověk nic než touhu po majetku, kterou není možné ukojit bez vědomí, že majetek je ničím, znovu se budou střídat na vrcholku pyramidy zlodějové, až do rozebrání státu na kusy, až se najednou všechen majetek rozplyne a my se budeme bít kameny a klacky, jak to předpovídal Einstein.

(tak zase za týden; příští článek je překvapení, takže nepíšu, o čem bude, ale ten následující bude o dnešním fenoménu kouření)

O vesmírech, bláznivých nápadech atd. 15.)

14. června 2014 v 14:08 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
V co lidé věří? (Aneb co následovalo, když lidé opustili Boha?)
Není to tak dávno, co mi jeden kamarád řekl, že mu přijde lepší věřit na pohanské řecké a slovanské bohy než v křesťansko-židovského Boha. Vždycky si na to vzpomenu, když se zamyslím nad tím, proč lidé mají takové hodnoty, jaké dnes mají.
A vůbec, hlavu si lámu nad tím, co si o tom všichni ateisti myslí, když říkají: "Ale tak nějaký bůh asi je, no…" Asi nikdy nepochopím, proč se tedy podle toho nezkusí zařídit. Tak strašně lpí na životě a nemají nic nad něj. A hned po tom sami o sobě říkají, že jsou nevěřící. A pak zase spínají ruce a šeptají si: "Prosím, prosím, ať to vyjde," načež zase řeknou, že jsou nevěřící a žádného boha nemají. A hned vzápětí se rozbásní o nějakém herci, sportovci či zpěvákovi, jak je úžasný, jak všude mají vylepené jeho obrázky, jak je dokonalý a vzor pro všechny, jak božsky zpívá atp. A jedním dechem řeknou, že boha nemají. Najednou se zvednou a jdou něco dělat, aby si vydělali dost peněz a měli luxus a mohli si užívat, protože to je pro ně ta nejvyšší hodnota, jejich Desatero, mantra nebo jak chcete a všecky jejich zákoníky jsou měřitelné penězi.
A co je tedy podle vás náboženství? Zrovna (už strašně dlouho) čtu Hovory s T. G. Masarykem a nedávno jsem si tam našel takovou pěknou větičku (jen parafrázuji, nemám to po ruce): "…a náboženství prochází fázemi primitivního fetišismu, polyteismu a monoteismu." Tak co na dnešek sedí? No jistě, primitivní fetišismus - hledání uctívaných až směšně absurdních předmětů, jimž je přisuzována kdejaká kvalita.
V těch Hovorech taky na téže stránce bylo něco, nad čímž jsem už nějakou dobu před tím přemýšlel, avšak jen mlhavě, takže mi to pomohlo si to ujasnit. Člověk prochází trojí podobou myšlení - náboženskou (která se dál dělí na ty tři výše zmíněné), metafyzickou a vědeckou. V té metafyzické části - to mě strašně překvapilo, jak nejasně to Masaryk i Čapek pochopili - se Bůh či jiný bůh nahradí metafyzickými pojmy - vyšší princip mravní, maxima/kategorický imperativ atp. A dnes k tomu ještě mnohý dodává místo Boha nějakou mysl vesmíru.
Tak mi tedy řekněte, co je Bůh jiného, než dobro samo, vesmír, absolutno, vše co ty jejich metafyzické pojmy obsahuje? No nic přece! Víte, co oni ve skutečnosti tihle lidé dělají? Jen Bohu dávají jiná jména, oficiálně zavrhují jeho podstatu a snaží se mu vymyslet "dokonalé" vlastnosti, které však jsou plné děr a chyb, protože nedokázali pochopit, že stále jde o Boha, o kom je tu řeč!
Hrozné na tom je to, že tohle jsou ti lepší z oněch pomýlených. Ti se aspoň intuitivně obrací k Bohu, i když to naprosto nepochopili. Horší jsou ti, co v době osvícenectví řekli: "Křesťanský Bůh je špatný, pojďme, uděláme si svět zcela bez Boha a ideálně bez jakéhokoliv boha." A tím, jak směřovali za svými cíli, vytvářeli si své malé pohanské bůžky, kterým pouze nedali jména - ale v zásadě je to to samé, jako za dob pohanství. A víte, proč jsou to pohané a ne ateisté? Bůh není to, co přijímám nějakým slovem, vyřčením božího jména nebo slibu, že mu budu sloužit. Bůh totiž není to, co přijímám do rozumu, nýbrž to, co přijímám do svého srdce. Stejně tak ti, co vedli v minulosti krvelačné války a křížové výpravy NEMOHOU být považováni za křesťany, protože láska, kterou Kristus hlásal, je v přímém rozporu s tím, co oni dělali. Kdokoliv tedy viní církev ze zločinů minulosti, je buďto někým, kdo si tohle neuvědomuje, nebo je lhářem. (Pořád váhám, kým vlastně je např. Sam Harris.)
Nakonec se mi zdá, že by bylo ještě vhodné se na tomto místě vyjádřit k dnes tak populárnímu buddhismu. Lidé intuitivně hledají Boha, i když se tolik snaží říci, že není, a tak si najdou kompromis. Buddhismus je svou nenásilností tak blízký křesťanské lásce, a přesto vám umožní zůstat ateistou. Jenže problém je v tomtéž jako u metafyziků. Skončili na půli cesty ke křesťanství a vytvořili tak krásné, ale nedokonalé náboženství. V jednom ale nás křesťany, zdá se, předčili - na rozdíl od nás dokázali v mnohem větším počtu své "náboženství" přijmout nejen do úst a rozumu, ale i do srdce, kde je to to nejpodstatnější. Proto jsou buddhisté více vzorem křesťanské lásky spíš než my, kteří si říkáme křesťané, ale vlastně jimi nejsme.
"Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, že často hřeším slovy i skutky a nekonám, co mám konat." (Úkon kajícnosti)
My Evropané jsme tvrdí jako kámen. Kolikrát se dozvíme o tom, že Bůh skutečně existuje, a nevěříme v něj. Víme, ale nevěříme. Jak je to možné? Sám na sobě to pozoruji, protože o Jeho existenci v nejmenším nepochybuji; zkrátka vím, že je, jenže ho mám pouze v hlavě. Jak dostat Boha do srdce?

(nashledanou příště, kdy ještě dodám k tomuto několik poznámek, a další článek - za necelé dva týdny - bude překvapení)

O vesmírech, bláznivých nápadech atd. (14.)

9. června 2014 v 15:43 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Co plyne ze současných světových zákoníků?
Znáte to, že? "Neznalost zákona neomlouvá." Něco na tom je - člověk se nemůže vymluvit, že nevěděl, že je nezákonné někoho zabít, a vyhnout se tak trestu; haha, to bychom tu měli pěkný pořádek. Ale přeci jen to má nějakou tu mouchu… Kdyby tedy mouchy byli krokodýli s křídly.
Vzhledem k tomu, jak dlouhý je český Zákon (a i další světové zákoníky), je naprosto mimo fyzické schopnosti člověka, aby si všechny zákony zapamatoval. A přes to neznalost zákona neomlouvá. Jelikož člověk naprosto nutně je zákona neznalý (z větší části) a vzhledem k tomu, že se dnes zákony vyjadřují k věcem běžného života, je téměř stoprocentní pravděpodobnost, že i člověk, který se sebevíc snaží, někdy v životě udělá přestupek.
A teď to ještě zajímavější: Poněvadž stát vydává zákony, které člověk nemůže zvládnout dodržet, vlastně své občany nutí, aby porušovali zákon. A i když nutí své občany, aby porušovali zákon, za přestupek je trestá. Takže stát dává lidem úkoly, které nemohou splnit, a trestá je za jejich nesplnění.

Co to znamená, když je stát částečně založen na porušování zákonů? Stát je jedna obrovská zločinecká organizace. To je nářez, že?

(nashledanou příště, kdy se zamyslím nad tím, v co vlastně dnes lidé věří a kde vlastně je ateismus)

Mé žertovánky

2. června 2014 v 17:03 | D. V. Spudil |  Bokem
Na odlehčení a odreagování tu mám pro vás dnes výjimečně a mimo plán několik vtipů, které jsem si vymyslel:

V psychiatrické léčebně:
,,Tak co máš dneska k obědu?"
Zamává rukama. ,,Halušky."

Filosofický (Myslím, tedy jsem/Cogito, ergo sum.):
Postarší a již lehce senilní René Descartes se na kterési filosofické konferenci ztěžka zvedne a roztřeseným hlasem začne mluvit: ,,Myslím," pak se zasekne, ,,tedy," rozmyslí si to a začne znovu, jinak: ,,Jsem," načež zbytek jeho proslovu přehluší bouřlivý potlesk ostatních filosofů.

Trochu jiné jablko Isaaca Newtona:
Již je tomu více než čtyři staletí, co jistý pohanský fanatik jménem Isaac Newton napsal svůj spis O zemské graviditě.

O vesmírech, bláznivých nápadech atd. (13.)

1. června 2014 v 13:37 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Co je to dobro a co je to zlo?
Sv. Augustin celkem trefným způsobem vyřešil otázku, proč je na světě zlo: Ono na světě vlastně není, nemá vlastní substanci, zlo je jen rozpad dobra. Kromě toho, že to celkem koresponduje s mým článkem o štěstí (v tom, že cokoliv tu prožíváme, není podstatné a tedy ani zlé, nýbrž co konáme), se mi to nezdá naprosto přesné, přestože je to jedno z nejlepších řešení teodicei, jaké kdy kdo vytvořil. Nechci říci, že ho překonám - jen mám určité upřesnění toho, co to vlastně je ten rozpad a půjdu na to z jiné strany.
Je totiž již zpochybněna existence zla jako nějaké substance, takže si pro začátek definujeme dobro (myslím, že jsem to už někde psal): Dobro je dokonale fungující řád. Protože co jiného pomůže světu vyvíjet se a lidem ke štěstí? Sám si tenhle dokonale fungující řád ztotožňuju s Desaterem Božích přikázání; Bůh tedy v těch přikázáních nedal lidem něco, co je omezuje, něco, co jim přikazuje, nýbrž prostě a jednoduše Dobro samo. Namítáte, že tam je spousta děr? Že se to dá obejít? Že není např. definováno, co je to statek bližního tvého atp.? To se pletete; každý si to uvědomuje tak, jak je potřeba, a Bůh, jak se říká, vidí každému až do srdce, takže i pozná, když ten člověk obhájí svou vinu před lidským soudem, ale ne před sebou samým. To se jen to současné hloupé zákonodárství nechá obalamutit, když ze sebe takový zločinec dělá blbce a říká: "Nemohl jsem vědět, že je to špatné, protože tohle konkrétně není zapsáno v zákoně."

A co je tedy zlo? Jednoduše řečeno opak dobra - dokonale fungujícího řádu - tedy počínaje nefungujícím řádem a konče neřádem, chaosem (že je chaos zlo jsem už dokázal ve článku o Anarchii - čl. č. 6). Tedy zlo je to, co zbrzďuje člověka na cestě vývoje a sebezdokonalení. Z čehož vyplývá, že zlo je vlastně omyl, hloupost. Ten, kdo si dobře uvědomí, co je to zlo a co je to dobro, už ani nemůže být ze své duše zlý; jedině ze slabosti a z neovládnutého pokušení těla může udělat nějakou zlou věc, jinak by se musel považovat za pitomce, protože ví, že dělá něco, co jemu samotnému a jeho okolí škodí. A co je hrot večera? Ďábel je z tohoto pohledu hloupý (ještě se o tom blíže zmíním).

(příště se dočtete o zásadní chybě většiny existujících zákoníků, a potom o tom, v co dnes lidé věří; mimochodem asi jste si všimli, že teď vkládám články méně často než dřív, jak to bude taky ještě určitě nějakou dobu pokračovat, tedy zhruba jeden článek na týden)