Pomněnky

12. května 2014 v 14:09 | D. V. Spudil |  Divně psaná próza
U nás v okolí jsou sice krásné lesy, potok a skály, ale pomněnky tu nerostou...

Pomněnko milá, rolní
pročpak ty u nás nejsi
pročpak jen husté lesy
o něž i vichr zvolní?

Pročpak ti chybí slunce
které jak sladké robě
hrálo si v kvítku tobě
modralo na korunce?

Pročpak máš ráda pole
nahoře, na výsluní
neznáš, kde potok duní
neznáš to, u nás, dole?

U nás jen stinné stráně
na nichž se bory věsí
u nás ty černé lesy
slunce svit jenom maně…

Pomněnko, proč ti chybí
prohřátá půda s vřesy
vždyť jsou též krásné: lesy
chutné jsou naše hřiby.

Miluji tyto háje
miluji v mechu tůně
však někdy srdce stůně
pro zem, jež modří hraje.

Cožpak náš kraj je horší?
Pomnění též nám přejte
kvítkům svým růst tu dejte
rosťte i v stínu olší.

Prosím vás, v modrém kroji
zkuste růst v naší hlíně
v klíně té domovině
za vzpomínku nám stojí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 14. ledna 2017 v 4:22 | Reagovat

tyto verše jsou překrásné, ale přijdou mi smutné

2 D. V. Spudil D. V. Spudil | 15. ledna 2017 v 13:53 | Reagovat

[1]: Jejda, až tak moc smutné ne. Pouze takový povzdech: škoda, že tu nerostou ještě pomněnky :-) Jinak je tu krásně, prostě krásně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama