Květen 2014

O vesmírech, bláznivých nápadech atd. (12.)

28. května 2014 v 18:40 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Co je to pravda?
Zdá se to tak jasné a nabíledni… Jenže tahle Pilátova otázka nešťastně spustila o několik set let později boj mezi filosofy, kteří zastupovali korespondenční teorii pravdy (zjednodušeně: pravda je souhlas mezi výrokem a realitou), a druhými, kteří hájili pragmatickou teorii pravdy (velice zjednodušeně: pravda je to, co je vhodné, aby bylo pravdou).

Tihle lidé naprosto zahodili své talenty a plýtvali jimi na zbytečná sáhodlouhá pojednání, v nichž pravdu definovali. Namísto toho, aby se jednoduše smířili s tím, že pravda je to, co nám dává vědomí o jsoucím, že jest, a o nejsoucím, že není. Dovedete si představit moje rozhořčení, když jsem na FF musel absolvovat půlroční seminář, kde jsme výroky těchhle žvanilů rozebírali! Místo toho, aby se soustředili na to, aby dělali skutečnou filosofii, tedy cokoliv moudrého, psali bichle o ničem. Není divu, že pro dnešního běžného člověka je svět filosofie naprosto cizí - není to vina lidí, že už se o ni nezajímají, je to vina filosofů, kteří vynesli filosofii ze střízlivého povrchu zemského do "výšin" abstraktních keců, které mohou sice dojít k nějakým pravdivým závěrům, ovšem lidem jsou naprosto k ničemu - je to jako kdyby technik vytvořil televizi, která vysílá jen pořady, které nikdo nikdy nebude sledovat.

(tak zase příště u článku o tom, co je to dobro a zlo; a pak se pustím na našeho Zákoníku)

O vesmírech, bláznivých nápadech atd. (11.)

23. května 2014 v 14:49 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Co mě vede k míchání filosofie a teologie?
Vždycky jsem měl za to, že filosof a teolog mají v zásadě stejnou práci: Snažit se o to, aby lidi nevyváděli ptákoviny, které se stejně časem otočí proti nim. Akorát k tomu mají trochu jiné nástroje. Teolog to má, řekněme, o něco snazší, jelikož má právo na některé určité otázky odpovědět: "Je to tak v bibli," ačkoliv v dnešní době takových odpovědí ubývá (je snaha na vše odpovídat racionálně). Filosof naproti tomu musí všechny svoje domněnky složitě dokazovat, proč si to myslí, proč tomu tak je atd. Ale že je filosofie v překladu znamená láska k moudrosti, z čehož vyplývá, že onen konečný cíl by měl být skutečně totožný s cílem teologie. Přesvědčovat lidi, aby byli dobrými, a být sám dobrým je totiž jediná skutečně moudrá věc a vše ostatní, co je hodno označení "moudrá věc", je moudré pouze v návaznosti na to jediné a hlavní moudré.
Když jsem přišel na školu (studovat filosofii), téměř okamžitě jsem musel přehodnotit svoje původní přesvědčení o tom, co se na filosofické fakultě učí; a co teprve, co je "moderní" filosofie, či spíše moderní "filosofie". Jediné, co tam všecky zajímá, jsou axiomy, rozebírání argumentů, hledání toho, co čím básník vlastně chtěl říct, a ani je nenapadne (zdá se mi), že by se podle rad starších moudrých měli nějak řídit. Dokážou dokonale rozebrat argumentační strukturu svatého Augustina, ale že jediné, co se snažil sv. Augustin říct, bylo vlastně: "Buď dobrým člověkem," tam skoro nikdo netuší. Mezi "moudrými" je tam tak těžké proměnit slovo v čin. Snad by uměli vymyslet skvělý dobrý skutek, ale neuvědomují si, že bez uskutečnění je to jen prázdný pojem. A o čin jde především!
Myslím, že za to může fenomenologie. Tahle hloupá parodie na vědu vznikla se slovy, že se chce vrátit ke skutečné filosofii. A přitom jediné, co ji zajímá, je jakási podstata. Nikdo neví, co to pořádně je, nikdo ji nikdy neviděl, ale všichni o ní mluví. Vypadá to, že to není idea, že to není duše, že to není obrys tělesa, že to není nějaký základní specifický identifikační údaj, že to není nic k určení dobra a zla, ale všechny to zajímá. Takový Husserl kvůli tomu psal nekonečné a naprosto nesrozumitelné spisy; ani se nenaučil dát dohromady srozumitelnou větu a chtěl filosofovat.
Filosofický text má podle mě být co nejsrozumitelnější. Má-li dělat člověka dobrým a skrze to svět lepším, má být co nejpřístupnější pochopení. Jak už jsem řekl, dobro je definovatelné jako dokonale fungující řád - už jste někdy viděli, aby fungoval nějaký řád, který by nebyl srozumitelný těm, již ho mají dodržovat? Takový skutečně dobrý filosof by neměl produkovat dlouhé jednolité spisy, nýbrž krátké srozumitelné myšlenky, popř. jednotlivé výroky doplněné nějakým menším obalem pro vysvětlení. Dokonalý způsob, jak filosofovat, předvedl Ježíš Kristus na svých podobenstvích - jednoduché příběhy, na nichž každý může pozorovat, že to, co hlásal, je vlastní každodennímu životu - a to už je to místo, kde je filosofie totožná s teologií; mělo to tak zůstat.

Ještě malou poznámku, kterou se vrátím na začátek tohohle článku. Říkal jsem, že teolog a filosof mají oba pomáhat lidem, aby nevyváděli blbosti, co se nakonec obrátí proti nim (proti těm lidem). Na tomhle výroku je vidět, že určitá oblast ekologie má podobný účel a jaksi teologii s filosofií doplňuje, ačkoliv kdyby se každý rozumě řídil tím, co už řekl Ježíš, ekologie by snad ani tohle dělat nemusela, přestože on nic takového doslova neříkal - jenže příroda je ničena jen a pouze kvůli lidské chamtivosti a nenasytnosti, před čímž on varoval.

(tak zase příště u článku o tom, co je to pravda - a článek po tom bude definovat, co je to dobro a zlo, přestože to tu již krátce bylo naznačeno)

Rajský pochod

18. května 2014 v 13:40 | D. V. Spudil |  Divně psaná próza
Před časem jsem měl takovou bláznivou náladu, z níž jsem napsal následující píseň.
Zpívanou verzi naleznete spolu s několika mými dalšími skladbami na http://bandzone.cz/_78410 (ale omluvte prosím špatnou kvalitu nahrávek, mám jen diktafon a na kytaru moc neumím O:) )


My všichni jednou
natáhnem brka
to bude jízda
to bude paráda
to teprv bude-
te lidi mrkat
všecko to bude hvízdat jako z tornáda

R: vždyť smrt je príma
báječná věc
od všech těch žicích strastí si to mastí pryč
za kopec
už není rýma
a to je přec-
e skvělá zpráva pro nás všechny na konec

Až taky pojdu
chtěl bych být pohřben
abych vám dále
tady nezasmrádal
do mé rakve dej-
te trochu polen
abych snad v nebi nebo v pekle přikládal

Co je štěstí?(O vesmírech atd. (10.))

16. května 2014 v 14:17 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Komu se děje zlo, aneb co je to štěstí?
Jak jsem již napsal v předešlém článku, zlo se neděje tomu, kdo trpí, nýbrž tomu, kdo něčí trápení působí. A proč jako? Na první pohled to vypadá jako blbost, že? Haha! Ale ono to tak skutečně je!
Pokusím se to neprotahovat a užiju jeden příměr, jejž jsem už jednou psal pro jednu mně drahou osobu.
Jsou lidé, kteří mají málo trpělivosti. Samozřejmě téměř nikoho nepotká splnění všech snů (tedy jakési životní štěstí) okamžitě; a tedy ani tyto málo trpělivé človíčky nejspíš nepotká hnedky. Co udělá netrpělivý člověk, když nedosáhne svého vysněného cíle, svého ,,životního štěstí"? Sežene si jiný a jednodušší způsob, jak být šťastný, sežene si nějaké jednoduché snadno dosažitelné ,,štěstí", čímž se jednou stává karban, jindy děvkaření, jindy drogy atd. Ten, co se do tohohle pustí, si ale mnoho nepomůže. Účinek onoho snadno dosažitelného štěstí pomine stejně snadno, jako se nabyl; dojdou peníze, dojdou drogy, dojdou jiné rozptylující prostředky, načež onen dotyčný pocítí dvojí nával smutku, totiž fakt, že si vzpomene na své nesplněné cíle, a k tomu mu ještě chybí to jeho krátkodobé snadno dosažitelné štěstí. A pak se musí znovu shánět nějaký rozptylující prostředek, až se ho dosáhne, aby mohl zase rychle odeznít. Tento člověk, dnes nijak vzácný, obětuje skutečné životní úspěchy a dlouhodobější štěstí za to, čeho dosáhne snáz, protože si myslí, že když něčeho nedosáhne hned, nedosáhne toho nikdy; tento člověk, žijící jen pro ono ,,teď" a pro nic jiného.
Jsou lidé, kteří mají málo trpělivosti. Jsou sice ochotni na sobě pracovat a nejsou tak bláhoví, že by si mysleli, že je může zachránit být šťastný teď a co nejdříve, přesto se neliší příliš od onoho prvního zmíněného; pouze jeho ,,teď" vymění za ,,teď někdy v životě". Jdou za svým cílem tvrdě a bezohledně. Chtějí mít ve svém životě krásný dům, dobré auto, stálý příjem, pohodlí, dovolené u moře… a mít to pozemské lesklé ,,štěstí" je pro ně to hlavní.
Jenže to, co je okamžik opojení nějakou drogou proti celému životu, je celý život proti věčnosti - nic, pouhé nic. Ti málo trpěliví obětují své skutečné jediné štěstí za krátkodobé snadno dosažitelné celoživotní štěstí. Riskují anebo rovnou dají svou duši a věčnou radost v ráji pro několik let zde na světě, a tím jsou nakonec ve skutečnosti nešťastní. Bylo psáno, opakováno a parafrázováno: Marnost nad marnost, všecko je marnost. Ale neznamená to, že neexistuje naděje…
Cokoliv vás v životě potká za štěstí či neštěstí, za hodnotu či nehodnotu, bohatství či chudobu, vše a naprosto vše je lhostejné, vše zde na světě je ničím. Jediné důležité je, jak se zachováte v činech a v duchu z hlediska morálky. To jediné totiž ovlivní vaše skutečné štěstí, věčné štěstí v ráji. Na ničem jiném nezáleží.
Tak znovu: Komu se děje zlo? Teď už je doufám jasné, že tomu, kdo zlo činí, protože to negativně dopadne na jeho věčné štěstí či neštěstí. Tomu, komu je zlo činěno, se neděje zlo - je jen zkoušen, jak se zachová.

A co je štěstí? Není to žádná muška jenom zlatá, která kol tvé hlavy za večera chvátá, jak krásně (ale mylně) napsal Adolf Heyduk. Štěstí zde na světě, je dobro, které vykonáte. Mezi dobrým a šťastným člověkem je tedy automaticky rovnítko, byť by ten dobrý člověk sebevíc za života trpěl, protože život je proti věčnosti ničím. Je o hmotném psáno: Prach jsi a v prach se navrátíš.

(Nashledanou u článku, v němž vysvětlím, proč míchám filosofii a teologii. A... buďte šťastní.)

Tehdy...

13. května 2014 v 19:25 | D. V. Spudil |  Bokem
Téma týdne: Když mi bylo pět

...ty mlhavé dálky oparů minulých. Zpychl jistě každý od té doby; kdy hroby cizí jsou a neznámou... Mou hlavu nepřiměješ, aby věděla mnoho... Onoho času, vzpomínám, sestra má, jak stárla, uvolnila pozici šestiletých. Mě bylo, jako bych ten věk po ní zdědit měl, co obnošený šat - a dívčí k tomu! U sta hromů, tehdy se mi nechtělo dospět! Že pět mi bylo, byl jsem rád; a tolikrát jsem si zasteskl, že ten další rok už nebude můj nový zbrusu. A jen z musu došel jsem si pro dort se svíčkami šesti; v pěsti, pěstičky svíraje prstíky.
Ale díky, díky za tu dobu před tím, že byla; a do týla nemohli vstoupit mi žádní úskoční. Pětiroční byl jsem a za zády měl starších, by chránili směř, kam jsem neviděl. I děl mi často dědeček, co lidí za mne ruku v oheň vnoří. Spoří byli mnozí dnové, pravda, však starostí světských nebylo mi známo. A když, ,,Mámo" zavolal jsem, a pak bylo dobře. Břehů moře mládí a her nebylo k uzření na nejzasším obzoru; a mně, tvoru tak malému, bezbrannému, nic nehrozilo přece. Přiznávám, vece: ,,Bylo šťastně," nemluvím upřímně zcela. Ale měla by se nyní odehrát s tehdejší lehkostí leckterá příhoda, to by bylo jiné. A kéž line se znovu k nozdrám mým ta vůně mládí, co ladí, dovádí, svádí ke skotačině, činně se čině na té líné chlupatině vylhané únavy, kterou si přikrývám oči...
,,Točí se stále svět? Hleď ven, zda se nezastavil."
,,Ano točí. Kočí, jenž ho tahá kolem slunce nikdá neukládá hlavu k spánku. Ty však, mazánku můj, zapluj do postýlky správné dýlky a usnovej si zas pár nových snů."
Takých dnů kéž bylo víc. Tisíc, časem člověk zjistí, není vždy mnoho, moc.
Dobrou noc...

O vesmírech, bláznivých nápadech atd. (9.)

12. května 2014 v 14:19 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Sam Harris (překvapivě úspěšný hlupák): Je Bůh dobrý, nebo zlý?
Následujících několik řádků bych chtěl věnovat na památku zesnulého rozumu, jenž kdysi patřil člověku jménem Sam Harris.
Zmiňovaný pán jezdí (či jezdil) po světě se zvláštní kampaní, v níž posluchače přesvědčoval o pravdivosti svého podivuhodně absurdního objevu. Chcete-li o něm vědět víc, je ho plná síť, takže již řeknu jen jeho myšlenku, již plánuji rozcupovat: Tvrdí, že jestliže Bůh dopouští, aby v Africe umíraly děti atp., je zlý. Má to "podloženo" spoustou dalších tlachů, ale důležitý je jeho závěr - Bůh je prý zlý, dokonce přesně ten křesťanský biblický Bůh.
Spolknu pro jednou několik poznámek k jeho mozkovým procesům.
Nejenže udělal spoustu chyb v pochopení Písma, to mi může být vcelku ukradené, ale on udělal naprosto zásadní chybu v logickém uvažování, což je dost rozčilující, když vezmeme v potaz, jaký ohlas na svých přednáškách mívá. Dříve než vylezl před lidi a začal jim vtloukat do hlav nesmysly, se totiž ani nezamyslel, jestli Bůh vůbec může být zlý. Dojděme k tomu nějak jednoduše, jak by to určitě pochopil i člověk jeho rozumových schopností. Definice dobra jako takového by asi mohla znít takto: 1) Dobro je dokonale fungující řád, no ne? 2) Bůh je všemocný (o tom už řeč byla). 3) Jelikož je Bůh všemocný, asi by sám sebe dobrovolně nenechával pitomcem, i kdyby jím původně byl, takže Bůh je nutně moudrý. 4) Jelikož je moudrý a tedy ví, že zlo je opak dokonale fungujícího řádu - ergo něco, co nefunguje, nemůže být ani zlý; kdyby byl zlý, to by nejprve musel být pitomcem, protože v samotném jádru zlo není tvořeno ničím jiným než omylem (rozvedu o několik článků později).
To by mu mohlo stačit, ale obávám se, že by se ptal dál, proč tedy Bůh dopouští, aby ve světě bylo zlo, aby umíraly děti v Africe atd.
To je další chyba, které se dopustil. Jelikož je Bůh dobrý, proč má smrt znamenat něco zlého? Umřu-li (jako dobrý člověk), půjdu k Bohu a byť jsem třeba sebevíc v životě trpěl, u Boha mi bude dobře, protože u něho je onen dokonale fungující řád. Kromě toho, utrpení není zlo. Kdo cítí utrpení, přece není pro to utrpení zlý, i když může ono utrpení nezvládnout, a pak se stát nehodným. Kdo cítí utrpení, nezažívá zlo; nýbrž ten, kdo utrpení činí, zažívá zlo, protože zlo ho dostane do pekla.

A proč že je ve světě zlo? Spíš bych se ptal: A proč by nebylo? Je totiž naprosto a zcela lhostejné, co se nám v životě stane. Jediné, co je důležité, je přestát zkoušky a zůstat co nejvíce dobrým, což nás dostane do nebe; na ničem jiném nezáleží než být dobrým člověkem. Kdyby pan Harris radši investoval svou sílu do bytí dobrým člověkem a vytvářením dobra na tomto světě a kdyby tak pak Harris neplýtval svými silami na zbytečné kverulantství, jak se tu máme špatně a kdesi cosi, kdyby se nezabýval takovým zbytečným žvaněním, možná by mu zbylo víc času na něco skutečně dobrého.

(Příští článek vám odpoví na otázky: Co je to štěstí? a Komu se děje zlo? Nashledanou.)

Pomněnky

12. května 2014 v 14:09 | D. V. Spudil |  Divně psaná próza
U nás v okolí jsou sice krásné lesy, potok a skály, ale pomněnky tu nerostou...

Pomněnko milá, rolní
pročpak ty u nás nejsi
pročpak jen husté lesy
o něž i vichr zvolní?

Pročpak ti chybí slunce
které jak sladké robě
hrálo si v kvítku tobě
modralo na korunce?

Pročpak máš ráda pole
nahoře, na výsluní
neznáš, kde potok duní
neznáš to, u nás, dole?

U nás jen stinné stráně
na nichž se bory věsí
u nás ty černé lesy
slunce svit jenom maně…

Pomněnko, proč ti chybí
prohřátá půda s vřesy
vždyť jsou též krásné: lesy
chutné jsou naše hřiby.

Miluji tyto háje
miluji v mechu tůně
však někdy srdce stůně
pro zem, jež modří hraje.

Cožpak náš kraj je horší?
Pomnění též nám přejte
kvítkům svým růst tu dejte
rosťte i v stínu olší.

Prosím vás, v modrém kroji
zkuste růst v naší hlíně
v klíně té domovině
za vzpomínku nám stojí!

O vesmírech, bláznivých nápadech atd. (8.)

10. května 2014 v 13:09 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Co když je všecko jinak?
Už jste jistě viděli stovky variant na titulek knihy, filmu atp., jenž vám nutí otázku: Napadlo vás někdy, že celý váš život je lež? Já to teda vídám na různých pitomostech každou chvíli. Za tou otázkou je obvykle něco jako: "UFO existuje," nebo, "Naše vlády jsou všechny placeny jediným bohatým manipulátorem, který financuje vždy obě strany všech válek a vydělává na tom." Jsou-li ony výroky pravdivé či jsou to jen další lži, tím bych se až tak nezabýval. Problém vidím spíš v tom, že tyto odpovědi nijak neřeší tu otázku a odvádějí od ní pozornost. To se přece netýká bezprostředně našeho života. Kdybyste zjistili, že existují marťani a podobná pakáž, změnili byste snad své základní hodnoty? Život ve lži je život s nesprávnými hodnotami.
Že jsou stejně všickni hloupí, to je více méně jednoduché jak facka; neznamená to sice, že lidé žijí ve lži, ale zvyšuje to pravděpodobnost takového sociálního úkazu (haha). Mnozí skutečně žijí a umírají ve lži; která to je lež, to však už je komplikovanější. Je to zřejmě dokonce tak komplikované, že člověka, který žije ve lži, nestačí vzít za ruku, dovést ho k pravdě a ukázat mu na ní nevyvratitelný důkaz. Několikrát jsem se stal svědkem toho, že onen dokonce přiznal, že žil ve lži, a pak se do ní vesele vrátil a žil v ní dál. Je totiž pohodlnější dál sám sobě lhát, než změnit své vidění světa. Je to také, myslím, tím, že lidé se bojí opustit svou lež, protože se bojí, že se ztrátou jí ztratí sami sebe; říkají: To jsem já, takový jsem, chcete-li, abych byl jiný, hledáte někoho jiného než mne. Ale pletou se. Spíše tou lží sami přicházejí o sebe, spíše sebe tím zadusí, ztlumí hlas rozumu, který je v nich, až nerozeznají rozdíl mezi sebou a lží - v jejich vztahu k sobě samému nezůstane nic než lež.

A to je smutná skutečnost. Milí čtenáři, když vám někdo radí něco, do čeho se vám nechce, zkuste se zamyslet nad tím, jestli dokážete v jeho argumentech najít chybu, a až pak ho obviňujte z toho, že vás do něčeho nutí a bere vám vaši svobodu - neberete si ji vy?

(Tak zase příště nashledanou - bude to o jednom překvapivě úspěšném hlupákovi, který se jmenuje Sam Harris)

Přestaňte válčit

5. května 2014 v 18:37 | D. V. Spudil |  Divně psaná próza
Přestaňte válčit
proč ještě bojujete?
Copak vám nedochází
že stejně prohrajete?
Ve válce není
žádné vítězné strany
i vítěz často trží
smrtelné, těžké rány
tak
přestaňte válčit

Zapomeňte na peníze
zapomeňte na území
na pozlátko zapomeňte
na prvenství mezi všemi
pokuste se smířit se vším
trápením, co prožíváte
i kdyby se nedařilo
na počtvrté, na popáté
šesté

Přestaňte válčit…

Zapomeňte na svou hrdost
zapomeňte na svou pýchu
na moc, vládu zapomeňte
otálení u kdybychů
jednu věc si uvědomte
na tom vůbec nezáleží
stejně nám syn Boží radil
s chamtivým že budeš stěží
v ráji

Přestaňte válčit…

Zapomeňte diamanty
zapomeňte všecko zlato
i když se vám zlomí smyčec
vystačí vám piccicato
zapomeňte plutonium
zapomeňte všecku ropu
každý granát zaplatíte
na galejích, ve výkopu
v pekle

Přestaňte válčit…

Zapomeňte na bouření
zapomeňte revoluce
zapomeňte na své cíle
zapomeňte na meč v ruce
za nic nevzdejte se ctnosti
nemějte nic nad pokoru
omezte se na drobnosti
neubližte živým tvorům
Božím


Přestaňte válčit…

Zhudebněnou ji najdete na http://bandzone.cz/_78410

Rebélie (O vesmírech atd. (7.))

4. května 2014 v 13:54 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti

...a konečně dlouho slibovaný článek o tom, proč jsem rebelem :)

Co pro dnešek znamená rebelství?
Proti proudu! Být originální! To je paráda, co? Ale jak se to vlastně dělá? Jak se pluje proti proudu? Ono to není tak jasné, jak se na první pohled zdá, haha! Pojďme na mikrovýlet do historie vzpoury.
Muselo to začít v umění, myslím, ale to je fuk, to není to hlavní. Hlavní je, že určitě už několik set let je děsně populární být rebelem. Čtenáři čtou knížky, které až uřvaně upozorňují, že jsou neotřelé, posluchači si okamžitě jdou koupit desku kapely, o níž se dozvědí, že se zapletla do nějakého brajglu, holky, a to už je zprofanované až k nudě, letí hlavně na "zlé kluky".
Kdo by se divil, že potom každý do jednoho se snaží hrát rozervance, jemuž nikdo nerozumí a jenž zavrhuje vlastně úplně všecko? Rebelství se stalo módním pravidlem ve všech oblastech od obyčejného života, přes umění až po vědu. Rebelství je novým zákonem zaručujícím, že vás lidé přijmou mezi sebe. Rebelství vás ochrání před nebezpečím, že se stanete vyvrhelem. Rebelství je nová konvence a nová ústava. Kdo není rebel, je divný. Kdo není rebel, je jiný. Kdo není rebel, je odmítaný. Kdo není rebel, nepatří mezi ostatní, protože ostatní jsou rebelové.
Jak je možné porušit konvenci v době, kdy samo porušování konvencí se stalo nejvyšší konvencí? Kdo pluje proti proudu, když proud sám se pokouší téci do kopce? Kdo ještě může šokovat ve světě, kde jsou vám přesně zadány parametry, jak minimálně musíte šokovat?

Odpověď je nasnadě více, než se zdá. Očekává se od vás, že budete nekonvenční a vy chcete být rebel? Staňte se konvenčními! Mezi šokujícími šílenci je slušný člověk rebelem a originálním novátorem. Jediné, co potřebujete k překročení všech hranic a vytřít těm ostatním páprdům zrak, je pokora, skromnost, slušnost. Staňte se světcem a budete v dnešní době zároveň tím největším rebelem ze všech! Řiďte se zákonem, chcete-li být považováni za zločince. Získáte tím hned dvě výhody: Budete modernější než všickni rebelové a zároveň tím získáte svou duši. Nač váhat? Revoluci zdar! Vzpouře zdar!

(Na viděnou příště u článku o životě ve lži)