Duben 2014

O vesmírech, bláznivých nápadech atd. (6.)

30. dubna 2014 v 15:48 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Odpočiňme si od té neformální teologie. Co takhle pár řádek o anarchii?
Anarchie, bezvládí, neřád, chaos, jaký název byste si ráčili? Dříve jsem k tomuto nezmaru přistupoval s hrůzou; kdo ví, co všechno se může přihodit, když skutečně odstraníte všechna pravidla, která nás omezují a brání nám se navzájem sežrat? Časem se už jen směju, když slyším od někoho o jeho anarchickém přesvědčení. Pouhá to dětinskost, nevyzrálost, naivita anebo to je prostě a jednoduše natvrdlost. Považuješ se za anarchistu? A povídej, čeho tím chceš dosáhnout? Haha, jediná správná odpověď, která by tyto otázky dovedla spojit v nerozporný celek, je: "Nechci nikdy ničeho dosáhnout, nemám v životě žádný cíl, žádný plán, je mi úplně a zcela lhostejno, co se stane, i kdybych měl sebevíc trpět, nebo se k smrti smát," protože taková vůle jediná může být anarchická (a upřímně řečeno, onomu bych šel rychle z cesty, když ani on neví, co se mnou chce udělat, jak to mám vědět já?). Kdo byť jednou v životě něco chce, už kvůli tomu něco dělá, už se kvůli tomu něčím řídí, už si kvůli tomu tvoří pravidla, podle nichž má třeba jen chvíli žít.
Lidé, kteří se obvykle mylně považují za anarchisty, samozřejmě mají nějaký svůj cíl a jejich "pryč s pravidly" se omezuje na pouhý nesouhlas s převládajícím systémem, státním zřízením či společenským zvykem. Co si o tom osobně myslím? Aťsi, jistěže je politický systém špatný, jistěže nefunguje, jak by měl, jistěže má tolik vad, any pomnoženy mezi sebou vytvořily by hustý roj sahající od slunce k Jupiteru a ještě o dvě stě padesát metrů dál, ale ukažte mi jednoho jediného anarchistu, jenž by dokázal (třeba i s pomocí svých "spolubojovníků") vytvořit systém lépe fungující a já sním půl kila hlíny a zapiju ji pintou octa. Není snadné něco dobrého vytvořit pro celý stát; občas říkávám oněm kverulantům: "Když vidíš tolik chyb a když v tom máš tak dokonale jasno, běž do politiky a sprav to," haha!

Je už na pouhých vteřinách přemítání, že anarchisté se svou ignorancí k jakékoliv systematičnosti dobrovolně připravují o naději dosáhnout jakéhokoliv cíle, a tedy se odsuzují k neštěstí, dokud nezmění své smýšlení.

(Tak zase příště - to už o tom slibovaném rebelství)

Hlavní nádraží

25. dubna 2014 v 22:36 | D. V. Spudil |  Poezie
Onehdy zvečera mě kroky zavedly k výhledu na pustou pláň... a má ústa sama vyřkla báseň s chudým vnitřním rýmem; poslepoval jsem střípky, které jsem si zapamatoval, zde jsou:


zvláštní půvab mrtvé země
udusávané pod koly vlaků
co dělají si čáku na včasný příjezd

zvláštní půvab mrtvé země
spoutané železnými pruty
krutý osud k ní lne

zvláštní osud mrtvé země
jež pohřbena je pod mým zrakem
na buchty s mákem pomýšlím?

zvláštní půvab mrtvé země
pod divnou spletitou mříží
kde kříží se kolej s kolejí

zvláštní půvab mrtvé země
až na smrt věrné člověku
od věků volné, leč nyní spoutané
kdy nastane tvé zmrtvýchvstání?
ani dnes, ani zítra?

Kdy nastane tvé vzkříšení?
není možná?

O vesmírech, bláznivých nápadech atd. (5.)

25. dubna 2014 v 20:01 | D. V. Spudil
(jakoby dodatek k předešlému článku)

Proč ale má být Bůh absolutní? Nějaký důkaz?
Nechci příliš zacházet do nějakých suchopárností odborné filosofie (ježkovy zraky), takže to doufám nebudu příliš rozmazávat. Vlastně by se mohlo ovšem jednat o jakýsi dodatek k tomu mému dejmetomudůkazu Boží existence, jejž pro připomenutí maličko shrnu.
Když před Velkým třeskem nebyl čas a jen malá kulička hmoty, zdá se, že bylo poněkud složité vůbec existovat. V té kuličce nemohlo být procesů, které by vedly k nějakému výbuchu, jelikož nebyl čas, čas nutně musel vzniknout ještě před Velkým třeskem a koneckonců, je i těžko pochopitelné, jak mohla nějaká věc existovat sama o sobě. To jsou takové dvě složky jsoucna, jak ho my, smrtelníci chápeme. A obě složky jsou značně nestálé, nedokonalé a neschopné dát vznik samy sobě. Jsoucno, jak ho známe, vesmír, to vše postrádá moc dát vzniknout sobě samému, ergo na něčem to musí jaksi participovat, účastnit se - na Bohu.

A zase tzv. před počátkem věků, mimo čas a jsoucno, jak ho známe, mohlo existovat buďto nic anebo to, co je úplné samo o sobě, dokonalé a absolutní, co dokáže být bez účasti na jsoucnu, protože to jaksi jsoucnem je - Bůh. Proč nebylo "nic" nýbrž něco, je zřejmé každému, kdo se podívá z okna a přesvědčí se, že svět existuje.

O vesmírech, bláznivých nápadech atd. (4.)

21. dubna 2014 v 14:12 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
A jakže je to s nekonečností Boha?
Řeklo by se: nekonečno je přece to nejvíc, takže Bůh nutně musí být nekonečný.
Já tuhle tezi nemám moc rád, protože je mi to tak nějak nedostatečné. Člověk časem přijde na to, že je nekonečno způsobů, jak udělat nějakou činnost, byť by se některé způsoby lišily jen tím, že někde o zlomek milimetru posunete prst atp.; no a pak logicky přijde to, že je taky spousta možností, k jaké konkrétní činnosti se právě nyní uchýlit, tak máte rovnou několik nekonečen možností, co přesně na zlomky milimetru právě teď udělat. To není žádná nová myšlenka, jen jsem zde chtěl zopakovat pro nezasvěcené, co se učí na všech univerzitách a snad i některých středních školách, protože z tohoto budu vycházet.
Je tedy zřejmé, že nekonečno není až tak moc, takže Bůh by zřejmě měl být definován trochu jinak, když už má být dokonalý.
Ano, to je to správné slovo ,,dokonalý" a řekněme ještě jasněji ,,absolutní". Vše ví a vše umí. Upřímně řečeno, to asi není žádná švanda, být Bohem, když všechno víte. Znát už všechny vtipy předem, to je hrozné, čemu se ten Bůh asi, chudák, může smát? Zdá se mi taky, že vlastně nemá fantazii - když to je tvoření nových myšlenek - on přece všecko ví; co on si může jen tak vymyslet? No jo! Ale ejhle, to nějak nekoresponduje s tou jeho všemocností že? To je tedy zapeklitý případ! Haha!
Víte, milí čtenáři, ono se ta trocha iracionality asi hodí; já bych ten spor řešil takto: proti Boží moudrosti jsme všickni stejně pitomci a on si to nějak vyřeší, a pak nám to třeba někdy vysvětlí, haha. Dobrá, chápu, že se vám to nějak nezdá, ale uvidíte, že na tomto šprochu, pravdy je trochu.
Stává se to asi méně, ale někdy potkáte člověka, který je opravdu hloupý a vy se s ním začnete přít o nějakou záležitost. On tvrdí nějakou nepravdu a má to podle své logiky opodstatněné a není s to pochopit správně, ani ho nenapadne, že by v tom měl chybu. Jestliže je Bůh absolutně moudrý, je celkem přijatelné mít sami sebe proti němu jako, nu zkrátka jako hlupáky. A máme své domněnky logicky opodstatněné a za nic na světě v tom nedokážeme najít chybu, tak jsme skálopevně přesvědčeni, že takové kontradikce se skutečně vylučují. No a Bůh, jelikož logiku vymyslel, ji zná lépe a třeba to vidí jinak (ale to už vážně jen fantazíruju, neberte mě tedy prosím až tak vážně). A konečně, co je mimo uspořádaný vesmír? Třeba to jsou právě všechny kontradikce, co si tam vesele kráčí ruku v ruce.

(Tak zase za pár dní nashledanou)

O vesmírech, bláznivých nápadech atd. (3.)

18. dubna 2014 v 20:48 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Takže Ježíš nebyl ukřižován tisíckrát v tisíci vesmírech?
Jelikož je Kristus vtělení Boha do člověka, jeho duše - Bůh - mohla klidně zůstat sama sebou a být stejně jako my ostatní ve všech těch světech najednou a ve všech těch světech prožít své ukřižování. Že je to Bůh, z toho by vyplývalo uvědomování si této zapeklité situace, tak možná jeho tělesné utrpení bylo o to větší, což už je jen čiré fantazírování; stejně jeho skutečné utrpení nespočívalo v nějaké žízni a probodaných rukou a nohou atd., Ježíši tohle mohlo být v podstatě úplně ukradené, to bylo jen divadélko pro nás blázny, kteří bereme fyzickou smrt smrtelně vážně. Skutečná muka Ježíš protrpěl kvůli něčemu úplně jinému.
Znáte to? Máte někoho rádi, kdo je v nějakém směru o maličko hloupější než vy a právě se chystá udělat pitomost, již vy vidíte a snažíte se ho před ní varovat; ovšem onen je kolikrát v této oblasti tak málo přemýšlivý, že navzdory vašim skvělým argumentům jde a udělá svou plánovanou chybu. Znáte to? To je k vzteku, viďte?

A teď si představte, že Bůh má absolutní moudrost a ví vše naprosto dobře a vidí předem každou naši sebemenší chybu - a my kolikrát vážně děláme pořádné kraviny! Jak on se asi musí cítit… To je podle mě to Kristovo utrpení, jež bylo fyzicky ztvárněné na kusu dřeva s nápisem INRI.

(Pokračování příště)

O vesmírech, bláznivých nápadech atd. (2.)

15. dubna 2014 v 19:27 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
Jak můžu jako křesťan říci, že věřím na paralelní vesmíry?

Jelikož si kladu dotazy sám (haha), můžu i dobře chápat, co jimi myslím, a také je dosvětlit, když se někdy zeptám tak blbě jako právě teď. Bylo by řekněme heretické usoudit, že když jsou paralelní vesmíry a žijí v nich lidé atp., musel i v těch paralelních vesmírech Ježíš nést kříž a smývat viny nás a jich. To se maličko střetává s tím, co to vlastně ty paralelní vesmíry jsou. Když jsou všecky stejné, nemáme v nich své paralelní protějšky, nýbrž jsme v nich my sami. Lidská duše by hypoteticky mohla být vlastně společnou částí všem např. Karlům čtvrtým ve všech vesmírech. My jsme ve všech vesmírech najednou, dějí se tam stejné věci, takže naše duše vlastně vnímá totéž, myslí totéž - technicky vzato, každý má jednu duši ale tolik těl, kolik je vesmírů, a vjem duše je složen do jednoho, protože duše není nijak závislá na prostoru; je to jako bychom tvrdili, že spisovatel, jehož kniha byla vydána v nákladu sto výtisků, napsal sto knih, akorát jsou všechny stejné - o něčem takovém mluvím ve své knize ,,Drahoušku, chcípni" (kterou mám momentálně jen rozepsanou).

(Pokračování příště)

Úvod do mých postřehů a nápadů

15. dubna 2014 v 13:50 | D. V. Spudil |  O vesmírech, bláznivých nápadech a moudrosti
O vesmírech, bláznivých nápadech a lásce k moudrosti

Před časem jsem vedl rozhovor se svým bratrancem zdatným ve vědách poněkud techničtějšího ražení. Mimo jiné jsem se dozvěděl něco o paralelních vesmírech, totiž přesněji řečeno o jednom jediném. Podle toho, co jsem pochopil, se zdá, že existuje jakýsi druhý vesmír, který je vlastně téměř totožný s tím naším až na jednu podstatnou věc: Je něco jako opak našeho vesmíru, tzn., že kdyby se ty dva daly dohromady, vzniklo by nic, jako když sečtete -1 a +1. To mě přivedlo na několik zajímavých myšlenek.
Upřímně řečeno, vím velké kulové o tom, jak to skutečně je, leč vím dost o tom, jak by to mohlo být (haha, což je vlastně to samé). Tak to patrně bude jedna z částí tohoto blogu.
Nejprve bych měl asi ujasnit, co je tohle vlastně za dílo. Nejsem ani studovaný filosof a už vůbec nejsem studovaný teolog, ale přece s oběma vědami hodlám maličko pracovat - technicky vzato, zdá se mi, že mezi jejich základy není až takový rozdíl, ale to vysvětlím až v pozdějších kapitolách, teď mě zajímá něco jiného:

Jsou paralelní vesmíry? A proč?
Jelikož jsem už viděl spoustu nablblých sci-fi filmů o tom, jak někdo cestuje mezi vesmíry a jak je to v každém úplně, ale úplně a zcela jiné, rozhodl jsem se této směšné představě dát jinou směšnou protiváhu.
Jo počkat, abych tohle mohl říci, chci k tomu použít trochu té teologie, což bych měl asi taky trochu obhájit, takže jiná otázka:

Proč si myslím, že vesmír je dílo rukou Božích?
Už bylo navykládáno tisíc a tisíc těch pohádek o velkém třesku a evoluci a jednorožcích atd. Pardon, ti jednorožci sem nepatří; a ono to slovo pohádka taky není úplně přesné. Abych se nevykecával příliš dlouze, protože chci mluvit o těch vesmírech, podal bych cosi jako menší variaci na důkaz Boží existence.
Několik ukvapených bláhovců vysypalo z rukávů stovky čísel a propočtů a rodokmenů galapážských želv, načež řeklo, že díky tomu žádný Bůh prostě být nemusí. Stručně řečeno, to je pitomost. Dám takový příklad, jehož obdobu jsem slyšel při jedné hodině logiky na filosofické fakultě, z níž zřejmě brzy odejdu s nepořízenou. Když jste šikovní, možná si dovedete vyrobit kladivo, že? No a s tím kladivem pak bušíte do různých jiných hloupostí a vyrábíte věci. No a pak jste unavení a jdete spát; zhasnete a ty vaše vyrobené věci si potmě povídají.
Šroubovák řekne: ,,Hele, kamarádi, už jste slyšeli o tom, že nás stvořil člověk?"
Svěrák na to: ,,Ale vždyť já viděl, že to udělalo kladivo, žádný člověk není, to jsou báchorky. Kladivo známe, ještě dneska vidíme kolikrát jeho práci."
Matice zkouší: ,,To není pravda, jsi kacíř, když to říkáš, vše je dílo rukou člověka!"
Svěrák: ,,Jenže já takhle hmátnu do police a ukážu ti to kladivo; co ty potom?"
Šroubovák se snaží situaci usmířit: ,,Věci neblbněte, kladivo je jen nástroj. Samo bez člověka, který jím hýbe, bouchat neumí."
Tak to by bylo v kostce to, že evoluce je zkrátka způsob, jakým, podle mého, Bůh dotvářel (nikoli utvářel) život. Problém je v tom, že život jako takový evoluce vytvořit neumí. Nedokáže vzít kámen a udělat z něj pštrosa. A pokud vím, žádná věda nedokázala osvětlit tento fakt; takže tento nástroj Božích rukou zatím neznáme.
A co Velký třesk? Řekl bych, že tím vědci náboženství spíš nahráli (i když si to málokdo uvědomí). Zkuste mi říci, že za vznik vesmíru může Velký třesk a to už je poslední objev k vyloučení Boží existence; to by mě celkem pobavilo. Jistě, ať si Velký třesk skutečně třískal, ale jestliže před ním byla ta asi deseticentimetrová kulička, která pak vybuchla, kdo se plahočil takovou dálku, aby tam tu zatracenou mičudu dal? A jak se rozhodlo, ve který moment zrovna vybuchne?
Nakonec bych jen dodal, co považuji za argument, který mě samotného zatím vždy přesvědčil o Boží existenci: Bez Boha, který je absolutní, nelze vysvětlit existenci samotné existence. Z definice Boha víceméně vyplývá, že nepotřebuje nějaké jsoucno, v němž by byl, nýbrž že naopak jsoucno je v něm. Představte si, že by před Velkým třeskem skutečně nebylo vůbec nic. Žádné vzduchoprázdno, žádný prostor, žádný čas, žádná látka, žádná myšlenka. Nebo jestliže tam měla být ta kulička, z níž vybuchl Velký třesk, byla tam snad nekonečně dlouhou dobu před tím? Protože jestliže nebyl čas, nemohla vybuchnout, nemohlo se s ní odehrát nic, co by vedlo k výbuchu. Zdá se, že panuje názor, že čas vznikl s třeskem; stejně tam chybí vysvětlení toho, proč tedy vybuchla a proč ta kulička (dejme tomu cosi jako budoucí jsoucno) existovala - na to není možné odpovědět ničím jiným než přesvědčením o Boží existenci. Vezměte si cihlu: ta taky existuje díky tomu, že je uvnitř vesmíru. A vesmír? To je přeci taky taková větší cihla z šutrů, ohňů, pšouků a všeho - taky nemůže být sám o sobě, nemohl dát sám sobě jestotu, jsoucno.

Tak co tedy s těmi paralelními vesmíry?
Jak už jsem říkal, takové věci jako evoluce a Velký třesk, to jsou jen nástroje k tvoření světa. Ale jak Velký třesk začal a co to má společného s paralelními vesmíry, k tomu mohlo dojít například takto. Že mínus jedna dává s jednou dohromady nulu a že nula vlastně je číslo složené z mínus a plus jedničky, je tak nějak samozřejmé. Takže vezměme to obdobně. Na onom počátku bylo slovo a to slovo bylo u Boha a to slovo byl Bůh… nebo tak nějak… No a ten Bůh (píšu Bůh s velkým ,,B" protože předpokládám, že onen bůh je ten křesťanský a židovský, kterého si v duchu většinou ztotožňuji i s arabským Alláhem, přestože tam určité drobné neshody panují) si tedy vzal to nic, kterého tehdy bylo všude ažaž a roztrhl ho na +1 a -1, totiž na vesmír a mínusvesmír. To bylo prvotní tvoření, zdá se mi, srozumitelné dnešní mluvě a dnešnímu uvažování.
A teď pozor. Jelikož my jsme v tom jednom vesmíru (jestli je to plusvesmír nebo mínusvesmír je naprosto idiotská otázka) zdá se nám, že vlastně vzniklo něco z ničeho a že se to neustále zvětšuje (rozpínání vesmíru); ve skutečnosti to však jenom Bůh dál trhá to nic a z nuly se stává postupně +1, -1, pak +2, -2, potom +3 a -3 atd. To dává smysl. V jednom vesmíru se objeví na okraji nový šutr, ale to přitom jenom Bůh vzal nic a udělal z něj meteorit a mínusmeteorit.

Říkáte, že je třeba víc paralelních vesmírů? Nuže, proč by ne? My jsme omezeni naším jakoby trojrozměrným světem a zdá se nám, že je jen + a -, ale přitom mimo prostor a čas nejsou tyto zásady k ničemu. Takže z pohledu Boha třeba lze roztrhnout nulu na +1, -1 a nějaké #1. Dávalo by smysl, aby takových možností bylo nekonečné množství, takže bych připustil existenci nekonečného množství paralelních vesmírů, které jsou si navzájem záporné, ale v zásadě jsou vlastně totožné. Je to pouhá domněnka, avšak smysl mi to dává a dává mi to i důvod myslet si, že je tedy cestování mezi paralelními vesmíry nemožné - pošlete svůj gauč do jiného vesmíru a jediné, čeho tím dosáhnete, je to, že o gauč přijdete vy i ti z toho druhého vesmíru.